Kniha Markéty Matouškové „1063 dnů s Karlem Krylem. Legenda očima důvěrné přítelkyně“ (Forma, Praha 1995) sice není aktuální, ale to není podstatné. Zajímá nás jako specifický druh literární komunikace. Pokud k jejímu obsahu připočteme projev malosti, podlosti, ubohosti a klepů, a k tomu ještě autorčinu snahu o sebechvalnou prezentaci a zjevné podlézání demagogii, musíme se ptát, zda této usilovné (tehdy dvacetileté) ženě někdo nepomáhal, zvláště s vytvářením hotových ideologických soudů.