Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického rázu – ta je shrnuta v esejistických svazcích “Rozptýlené paprsky” (1946) a “Události a lidé” (1991).
Sbírka poezie s první částí věnovanou rodině, přátelům, rodné zemi. Druhá část má náboženskou tématiku. Závěrečná třetí oddíl s názvem Korouhve obsahuje básně Svatý Vojtěch, Svatý Prokop, Svatý Jan Nepomucký a Svatý Cyril a Metoděj. 3. vydání
Básnická sbírka složená z oddílu Vzkázání stará a nová, jež obsahuje verše určené básníkovým živým i zemřelým přátelům, a z oddílu Země sudička, ve které se standardní básně střídají se čtyřveršími a zachycují tesknou krásu personifikované země, hvězd a souhvězdí.
Když Lovec narazí při lovu labutí na tu zvláštní bytost, pochopí hned, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší. Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první, ale rozhodně ne poslední opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím i záblesky naděje.