Bezejmenný hrdina je posledním potomkem staré patricijské rodiny, z níž žilo už jen několik pološílených žen, neboť všichni mužové zhynuli šílenstvím, jež čekalo taky na něho, člověka chorobně něžné citovosti, člověka, jehož vše zraňovalo, rozbolestňovalo, jehož prostý, obyčejný a všední život k šílenství zneklidňoval. Vyhledával jen samotu, vžíval se do středověkých nálad, citů a snů, neboť byl opravdu člověkem se středověkou duší gotickou, který jen omylem zabloudil do konce 19. století. Rodiče ztratil záhy, vychován byl podivínskými tetami, u nichž žil v prostředí škapulířů, dotýkaných obrázků a růženců. Byl jimi vláčen po pražských kostelech a klášterech a své mládí trávil v neustálé motlitbě. Tak v něm byl vypěstován smysl pro středověk, pro gotiku. Vstoupil do kněžského semináře, ale záhy z něho vystoupil a obklopil se knihami a oddal se studiu.
Básnická prvotina významného představitele české dekadence. Ve svých verších se obrací k nitru člověka, zejména básníka raněného a znechuceného skutečností, do nějž se stylizuje.
Dekadentní básnická kniha, obracející se k tématům jako věčnost či okultismus. Využívá básně ze starších sbírek. Spisů Jiřího Karáska ze Lvovic svazek V. Upravil František Kobliha. Otakar Štorch-Marien, Praha 1922. Edice Aventinum, sv. 50. Původní brož, 8°, 84 stran.
Dekadentně laděná sbírka, jednotlivé básně se často obracejí k antické mytologii (Fénix, Medea, Heliogabalus) nebo jsou věnovány výrazným historickým osobnostem, často s důrazem na jejich neobvyklou sexualitu či společenskou vykořeněnost (Beatrice Cenciová, Chatterton, hrabě Platen).
Dekadentní próza. Protagonistou je svébytný malíř, potomek šlechtického rodu. Vyhýbá se společnosti, nestojí o uznání a svá díla často sám ničí. Žije v malostranském paláci; jednoho dne ho zjevení přiměje k tomu, aby na hřbitově vyhledal opuštěný hrob tajemného aristokrata původem z Francie. Pátrá po minulosti tohoto muže, ke kterému cítí záhadné a neobyčejně silné pouto, přičemž se dostane až na leskovické panství. Tam v zámku žije stařičká sestra dávno zesnulého.
Romány tří magů I. Vypravěč příběhu se sbližuje s dekadentním dandym, šlechticem Manfredem Macmillenem (zjevný homosexuální podtext se autor ani nepokoušel příliš skrýt). Manfred je stíhán vizemi, podle nichž je jedním z mnoha převtělení dávno zemřelého mága, hraběte Cagliostra. Putování po Cagliostrových stopách jej zavededo Prahy, v jejíchž tajemných uličkách a kostelích pátrá také po tajemném cizinci Walteru Morovi, který je možná rovněž inkarnací starého mága, nebo Manfredovým stínovým alter ego. Přestože je nadpřirozeno mnohem více tušeno než opravdu prožíváno, je kniha pozoruhodná pro svůj poetický styl a autorovu schopnost evokovat duch magického města. 3. vydání
Romány tří magů II. Scarabeus se odehrává v benátských palácích konce 19. století. Démonický protagonista Marcel nalezne v rodinné hrobce posvátný prsten obsahující prudký jed, jenž své oběti zároveň balzamuje. Marcel organizuje tajné obřady kultu bohyně Isis a tráví při nich své milence. 2. vydání.
Romány tří magů III. V románu Ganymedes navštíví Prahu Adrian Morris, student tajných věd. Setká se se sochařem Mollerem a je zasvěcen do tajemství výroby umělého člověka po vzoru Golema rabína Löwa.
Tříaktová dramatická báseň zasazená do renesančního Říma na přelomu 15. a 16. století. Z Florencie přijíždí Pietro de Medici, příznivce a žák Savonarolův, pod jménem Angelo, aby vykonal pomstu na Cesaru Borgiovi. Přitom vstupuje do spleti církevních i světských intrik, milostných her a vojenských tažení.
Kritické studie (1892–1902). „Dokumenty k psychologii literární generace let devadesátých.“ Studie o českých autorech, které osvětlují Karáskovy názory na umění.
Kritické studie z let 1892–1904. Tři oddíly, „Volná dogmata“, „K psychologii básnické tvorby“, „K psychologii kritické tvorby“, přinášejí studie obecně o literatuře, o básnících, a o kriticích.
Vybrané studie z let 1900 až 1925 napsané v duchu subjektivistické kritiky. Větší pozornost než celku literární historie je věnována jednotlivým vybraným dílům, která jsou vnímána jako samostatné, svébytné celky.
Sbírka esejí a drobnějších prací z let 1900 až 1932. K tématům patří Dante, středověký mystik Jindřich Suso, Giordano Bruno, Alfred de Musset, Théophile Gautier, Jules Laforgue, Rémy de Gourmont, Edgar Degas, Hilaire Beloc, Lermontov, Gribojedov, Mickiewicz, Wyspiański, Norwid a Przybyszewski. Obsaženy jsou překlady básní Jana od Kříže, Terezie z Ávily, Françoise Villona a Paula Verlaina. Autor o souboru prohlašuje, že završuje a ukončuje jeho kritické dílo.
Básně z let 1929–1930. Karásek v této pozdní lyrické sbírce zůstává věrný svým dekadentním melancholickým ideálům, verše jsou však civilnější a umírněnější. V roce 1930 byla vydána dvakrát, poprvé bibliofilsky, podruhé jako běžné vydání; obě vydání jsou zařazena do edice Aventinum jako č. 256.