První svazek obsahuje čtyři knihy Demlových raných textů – z doby, kdy byl na jedné straně uchvácen literárním světem Otokara Březiny a výtvarným světem Františka Bílka, a na druhé straně vypjatým katolickým apokalyptismem Josefa Floriana: Slovo k Otčenáši Františka Bílka – cyklus meditací k Bílkovým grafickým listům (1904); kniha, která ukazuje Demlovy literární počátky v duchu symbolismu. Homilie – soubor kázání, pronesených při různých příležitostech v prvních letech Demlova kněžského působení; kniha téměř zapomenutá, v níž se však už zrcadlí všechna Demlova životní témata (1907). Notantur lumina – kniha básní a básní v próze, později doplněných o prozaické úvody a vydaných pak nově pod názvem První světla; kniha, kterou si Deml vysloužil na celý život titul „básník“ (1907). Do lepších dob – texty bojovné a publicistické, lámající kopí za radikální katolicismus v pojetí Florianovy Staré Říše, publikované ve staroříšských sbornících (1906–1910) a po létech pak znovu vydané společně pod názvem Do lepších dob. Svazek dále obsahuje oddíl Epilegomena, ve kterém jsou otištěny texty z téhož období, vydané časopisecky nebo dochované pouze v rukopisech. Svazek doprovází ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík, reprodukce obálek původních vydání a Bílkových výtvarných listů, k nimž se vztahují meditace první knihy. Vydání Sebraných spisů řídí Martin C. Putna, hlavním redaktorem je Záviš Šuman.
Překlady tvoří integrální část Demlova díla. Deml si vybíral autory blízké svému vidění katolicismu, především latinské a německé mystiky. Přeložené texty natolik volně prokládal vlastními komentáři, že lze mluvit nejen o „překladech mystiků“, ale i o „mystických překladech“. Svazek zahrnuje překlady z raného období,z let 1902–1916, vydané knižně, ve sbornících Staré Říše (a částečně znovu ve sborníku Audiatur et altera pars) nebo časopisecky: dekrety papežů Pia IX. a Pia X.; polemiku starokřesťanského klasika Cypriána z Karthága; mystické úvahy a vize Hildegardy z Bingenu, Mechtildy z Hackebornu, Mistra Eckharta, Vincence Ferrerského či Anny Kateřiny Emmerichové; hagiografické spisy Život svaté Dympny, Život Ruysbroecka Podivuhodného a Život A. K. Emmerichové; mysticko-erotickou poému Slavík svatého Bonaventury; básně a prózy novodobých spirituálních autorů R. M. Rilka, Johannese Jørgensena a dalších. Svazek doprovází studie M. C. Putny o dějinách a kulturních kontextech Demlova překládání, dále ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.
Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).
Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín „Šlépěje“. Svazek obsahuje tři Demlovy knihy, které předcházejí vzniku řady Šlépějí: Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), a první tři sborníky „šlépějové“ řady: Šlépěje I (1917), Šlépěje II (1918) a Šlépěje III (1919). Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.
Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů. Svazek obsahuje Šlépěje IV až VIII, vydávané v letech 1919–1921. Šlépějemi tohoto období prolíná téma vztahu k novému československému státu, zároveň je však každý svazek charakterem odlišný. Deml v nich účtuje s prorakouskými klerikálními kruhy a předkládá čtenářům rozsáhlé egodokumenty, např. cyklus Aby se do toho vidělo. Šlépěje VII a VIII dokumentují Demlův pokus přesídlit trvale na Slovensko se všemi důsledky, které slovenská epizoda pro Demla měla: nadšení ze Slovenska rychle vystřídala deziluze. Slovenská zkušenost však v Demlovi probudí i jeho stránku nejtemnější: patologický antisemitismus. Šlépěje V jsou básnickou sbírkou, více než dekádu vzdálenou po Prvních světlech, ale zároveň s nimi částí textů související. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.
Šestý svazek Spisů Jakuba Demla představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923–1925. Nečekané ztotožnění se sokolskou organizací i se sokolským myšlenkovým světem dává dobově smysl – vzhledem k Demlovu znechucení světem katolickým i k slovansky laděnému nacionalismu, jenž ho se Sokolem spojuje. Dočasné zakotvení v Sokole spadá vjedno s trvalým zakotvením v rodném Tasově; a souvislost není jen časová. Následující svazek přinese texty z roku 1926, kdy nadšení pro Sokol slábne; proto ponese titul „V Tasově a v Sokole“. Sokolská čítanka (1923) shrnuje články pro sokolské časopisy, vzniklé často na základě promluv pro sokolské akce. Představuje tak světský, ale přitom nikdy tak docela neduchovní protějšek Demlových knih katolicky kazatelských. Sestrám (1924) shrnuje články podobného rázu, adresované však speciálně ženám – Sokolkám, čtenářkám časopisu Sokolice a potenciálním čtenářkám Demlových knih. Česno (1924) shrnuje prózy ze stejné doby – formálně „nesokolské“, duchem však stejnorodé. Se sokolskými články je spojuje zejména téma „uzemnění“, zakotvení v konkrétním kraji a komunitě, i související téma ekologické. Šlépěje IX (1925) dokumentují Demlovy konkrétní lidské vztahy napříč sokolskou obcí, ale také počínající spory. Znejišťuje-li se Sokol – tím jistějším se jeví Tasov. Oddíl Epilegomena obsahuje zejména drobné sokolské články, nezahrnuté do příslušných knih. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.
Sedmý svazek Demlových spisů obsahuje tři knihy, vydané v témže roce 1926: Tepna, Hlas mluví k slovu a Mohyla. Deml v nich podává lyrický dokument mikrohistorie – jednak městečka Tasov, jednak své vlastní rodiny a jejích kořenů, za nimiž se vydává do tehdy německojazyčné oblasti Hřebečsko na severozápadní Moravě. Deml se tak vřazuje do širokého dobového proudu literárních „návratů na venkov“ i do ještě širšího, celoevropského proudu literárního regionalismu. Současně však je v jeho textech přítomná i tematika sokolská, byť stále konfliktněji. Sokolská nota slábne – regionalistická sílí. Proto se šestý svazek nazýval V Sokole a v Tasově, zatímco sedmý V Tasově a v Sokole. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.
Osmý svazek Spisů Jakuba Demla shrnuje texty z let 1928–1932, ve kterých se projevuje další fáze jeho vývoje: Po bojovném antiklerikalismu počátku dvacátých let a po nadšení pro Sokol z poloviny dvacátých let nastává jeho „katolické pokání“, návrat k názorovým pozicím tradicionalistickým, ba ultramontánním. Tento posun souvisí jednak se zklamáním ze Sokola, jednak s opětovným sblížením s prostředím Staré Říše, v níž Deml kdysi svou dráhu začínal, a jednak také s Demlovým novým angažmá pro dominikánský časopis Na hlubinu. Svazek je doprovázen doslovem, ediční poznámkou, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivkami reálií, jmenným rejstříkem a reprodukcí ilustrací a obálek původních vydání.