Václav Kadlec (*1951) založil v roce 1985 v Praze samizdatovou edici, která po roce 1989 pokračovala jako nezávislé vydavatelství. Hlavním zaměřením edice bylo dílo Bohumila Hrabala a jeho blízkých autorů. Kadlec, tehdy vedoucí odboru techniky řízení v Kovohutích, od začátku využíval pro kopírování sešitů technické vybavení podniku. V prvních letech spolupracoval s Jurou Charvátem (1947–2009), který byl uveden jako vydavatel u prvních dvou svazků, později však veškerou činnost spojenou s edicí převzal Kadlec sám. Redakční práce i skladování probíhaly v jeho bytě v Nechvílově ulici v Praze-Chodově. Edice zpočátku neměla stálý název; v roce 1986 se jednorázově objevilo označení Kvasar a v roce 1987, v publikaci Václava Černého Zesurovělý Pierot, poprvé figuroval název Pražská imaginace.
'Začátek 70. let byl v Praze stísněný...' 50 básní, ktoré (s dvomi výnimkami) Egon Bongy napísal počas jedného mesiaca roku 1971. Táto zbierka je symbolickým začiatkom novej generácie českého undergroundu.
Obálkové vydání s původním linorytem Františka Štorma na přebalu a původním tónovaným dřevorytem ve frontispisu. První vydání horrorového dramatu, jednoho z posledních Klímových děl.
Svazek přináší písňové texty, několik miniaturních povídek i verše významného představitele českého undergroundu. Nejvíce vynikají krátké a vtipné glosy, prodchnuté koubkovskou člověčinou, v nichž autor komentuje všední události a prožitky. Autor je rovněž známý jako herec, písničkář a hudebník.
Je kronikou r. 1992 a navazuje na Růžového kavalíra. v závěru je poprvé publikován Naivní fuga - sestřih autentických soudních podání dělníka F. Kořínka ve věci jeho stárobního důchodu za 70. let.