Divadelní podívaná o dvou částech, začátku, přestávce a konci (odehrává se v 1. polovině 80. let). Landovského komedie, v první verzi „rodiště" postavy disidenta Vaňka, kterou si právě odtud vypůjčili Václav Havel, Pavel Kohout a další, aby z ní vytvořili své dramatické alter ego vevaňkovských hrách ze 70. a 80. let, odráží schizofrenní atmosféru normalizace v žánru crazy komedie. Sanitární noc jedné pražské hospody je enklávou svobody v tomto čase - je zavřeno, odposlouchávací zařízení vyřazeno z provozu, a osazenstvo hospody, složené z bývalých příslušníků nejrůznějších profesí, postižených posrpnovým "berufsverbotem", si spolu se svými hosty, mezi nimiž nechybí ani zakázaný spisovatel Vaněk, může udělat příjemný večer - kdyby ovšem nedošlo k nepředvídané komplikaci. O patro výš postihne na záletech infarkt nikoho menšího než současného ministra. Setkání dvou světů při zachraňování ministrova života a "pověsti" je vděčnou komediální situací.
Pavel Kohout napsal v roce 1980 v rakouské emigraci o Chramostové a jejím údělu pronásledované herečky divadelní hru Marie zápasí s anděly. O osm let později podle ní v Itálii vznikne film Andělé moci, kde Chramostovou hraje česká emigrantka Jitka Frantová.
Arkánum znamená tajemství či tajemný prostředek. Od tohoto latinského slova si autorka televizní hry Iva Procházková odvodila své arkány - přízračné bytosti, které v tíživé chvíli přepadnou myslitele Erasma Rotterdamského, aby ho soudily a odsoudily. Erasmus s nimi vede vášnivý spor o své právo na nadhled a nestranné myšlení. Nenímu to nic platné, je odsouzen nosit šaškovskou čapku. Předem mu totiž osud připravil nemilosrdný žertík: při hře si vytáhl blázna, který v tarokových kartách symbolizuje neklidného ducha, jenž ničemu nevěří, všemu se směje, o všem pochybuje, ale zároveň nic není schopen docela zavrhnout. Jednou nohou stojí uprostřed společnosti, která ho obklopuje, zatímco druhou má mocně nataženou ke kroku, který může zbořit všechny hráze. Hra Erasmovy velké arkány není životopisným příběhem proslulého myslitele a humanisty 16. století. Označili bychom ji spíše za historickou fikci, v níž se uvažuje především o právu člověka na nezávislé a liberální myšlení, na nestrannost a nadhled.
Aškenazyho láskyplná a jemně psychologizující varianta příběhu Tonky Šibenice, dívky z pražského veřejného domu, která celým svým pozdějším životem doplatí na to, že na přání policie splní poslední přání odsouzeného vraha. Tento příběh je původně znám z podání Egona ErvínaKische.