První svazek Básní J.N. shrnuje všechnu Nerudovu básnickou tvorbu do roku 1873. Sbírka "Hřbitovní kvítí" uchovává dodnes Nerudův revoluční vzdor a zůstává básnickým obrazem života a světa, jak je viděl básník, jenž zblízka poznal život chudých a útisk bídy a vykořisťování. "Knihy veršů" přinášejí většinu básní psanýchdo roku 1873 a vybraných samotným básníkem "s autokritikou co možná přísnou". Nerudova bojovnost a úsilí o realistické zobrazení skutečnosti září z těchto veršů jako vzor poesie plně zakotvené ve skutečnosti a nevzdalující se od života lidu. Svazek uzavírají Dodatky básníkovy činnosti z tohoto období, básně, které vznikaly vedle "Hřbitovního kvítí" a "Knih veršů". Mnoho z těchto básní nebylo dosud zařazeno do žádného z dosavadních vydání Nerudova díla a řada z nich je otištěna vůbec po prvé. Ať jde o verše, které N. neuveřejnil z důvodů censurních nebo o verše z různých příčin nedokončené, dokreslují tyto nově zařazené básně profil Jana Nerudy, básníka i člověka. (Volně podle dosl.) - Knihu doplňuje rozsáhlý a podrobný poznámkový aparát (téměř 100 str.) a seznam básní podle prvního verše.
První svazek souborného vydání Nerudových literárně historických novinářských a časopiseckých prací z let 1857 až 1866. První údobí básníkovy kritické a publicistické činnosti je charakterisováno články z české literárníhistorie, uveřejněnými ponejvíce v časopisech Tagesbote aus Böhmen, Obrazy života, Čas, Hlas a Rodinná kronika. Obsahují kritické připomínky k dílům Hálkovým, Světlé, Heyduka, Máchy, Sabiny, Friče a jiných. Články jsou v knizeseřazeny chronologicky.
Soubor půldruhého sta divadelních kritik a úvah z počátků novinářské činnosti Nerudovy, napsaných v letech 1857-1862, českých i německých. Podávají kroniku i kritiku soudobého českého divadla, hodnotí význam divadla pro rozvoj národní kultury i jeho místo v českém životě.
Od dosavad. vydání (Quisův výbor. soubor Novotného) se tato kritic. edice liší tím, že neshrnuje pouze divadel. studie a referáty z prvních let Prozatím. divadla. t. j. od jeho otevření 1862 do pádu ředitele Liegerta 1865, ale přibírá i divadel. fejtony, dokonce i takové, kde divadlo není jich námětem jediným. Celkem 11 statí je zde přetištěno po prvé; několik statí, uvedených v dřívějším souboru, je pak vypuštěno, poněvadž Nerudovo autorství není zcela průkazné. Edice se týká důležitých vývojových let čes. divadla, kdy vedení Prozatím. divadla, jež mělo být naším vrchol. ústavem před Národním divadlem, nesplnilo naděje lidu v národ. poslání scény. Neruda byl v oné době divadel. kritikem a fejtonistou Hlasu; v létě 1865 se pak stává kritikem Národ. listů. Ze širokého pojetí naší edice vysvítá, že Neruda, bedlivý hospodář čes. kultur. dění, dovedl takticky, podle potřeby doby užívat růz. literár. žánrů.
Svazek zahrnuje Nerudovy divadelní studie, zprávy, referáty a feuilletony od druhé poloviny r. 1865 až do 20. května 1868. Kromě pěti studií uveřejněných v Literárních listech a v Květech napsal Neruda všechny ostatní zde otištěné články pro Národní listy, jichž byl redaktorem a divadelním referentem v letech 1865-1891. V tomto vydáníje po prvé otištěno 21 článků z Národních listů, podepsaných značkou J.N., a 37 článků anonymních, u nichž důkazem Nerudova autorství jsou důvody myšlenkové i formální. (Podle edičních poznámek.)
Svazek přináší Nerudovy divadelní články a recenze z let 1875-1881, kdy se ještě divadlem obíral soustavně jako divadelní referent, a potom z let dalších až do r. 1886, kdy věnoval divadelním otázkám pozornost už jen příležitostně. Jsou zařazeny i články nepodepsané, o nichž lze důvodně předpokládat, že vyšly z pera Nerudova. Vedičních poznámkách je tentokrát otištěna v chronologickém sledu i řada článků a drobnějších nepodepsaných recenzí.
Soubor Nerudových studií, kritik, referátů a glos obírajících se výtvarným uměním a zčásti i hudbou, jak je otiskoval v letech 1859-1891 v časopisech a denním tisku, zvláště v Národních listech. Vedle i dnes pozoruhodných a zajímavých pohledů do nejrozmanitějších oblastí výtvarného a hudebního projevu a dění jsou i důležitým příspěvkem k poznání českého kulturního života v 2. polovině 19. století. Svazek připravil Dalibor Holub.
Soubor bystrých črt a fejetonů rozmanité tematiky, vytěžený z dlouholeté básníkovy novinářské činnosti, glosuje především společenský život pražský i dobové evropské aktuality. První svazek obsahuje fejetony z let 1861–1866.
Soubor fejetonů z let 1867–1874, v nichž Neruda s úsměvným sarkasmem komentuje život soudobé společnosti i denní události. Rostoucí měrou si všímá i tematiky politické, zostřujících se národnostních rozporů i rostoucího napětí v českém měšťáckém táboře.
Do svazku seskupené fejetony z let 1875–1876 zaujmou dnešní čtenáře stejně jako kdysi Nerudovy současníky. Povědí mnoho zajímavého jak o každodenním životě Prahy, tak o významných domácích i světových událostech politických, společenských, kulturních, jichž je Neruda neúnavným glosátorem.
Podobiznami jsou označeny v soubor. vydání N. spisů studie, úvahy, poznámky a životopisy, jimiž J.N. doprovázel kreslené portréty význam. osob domácích i cizích, jak je otiskovaly Humorist. listy nakladatele J.R. Vilímka na 1. stránce. V tomto svazku je jich otištěno 185 z let 1873-1881 a je to první skutečně souborný otisk proti dřívějšímu neúplnému vyd. u Topiče r. 1915, proti výboru u Prokopa 1940 i proti dřívějšímu výboru Novotného u Vilímka 1948. Ty podobizny, jak jim Neruda správně rozuměl podle rázu časopisu, kde byly otiskovány, jsou pokud možno laděny na tón causeristický, od případu k případu (a to nejen když jeř to připomínka někoho mrtvého) na tón vážné a hutné charakteristiky. Toto vydání také otiskuje všechny kresby, k nimž N-ovy stati byly psány.
Druhý díl Podobizen shrnuje úvodní básníkovy doprovody ke kresleným portrétům s první strany Vilímkových Humoristických listů z let 1882-1884. Je to celkem 151 životopisů, studií, vzpomínek, causerií a vyprávění o významných osobnostech našich i cizích. Většina z nich (kromě 9 podobizen uveřejněných v prvním souborném vyd. u Topiče 1915) je po prvé vydána knižně. Podobně jako v 1. díle Podobizen i k tomuto svazku jsou připojeny portréty všech osobností, o nichž Neruda píše. Do poznámek byl přesunut životopis Dr. Aug. Petra, u něhož nebylo autorství Nerudovo prokázáno
Soubor 115 fejetonů otiskovaných pod Nerudovou značkou (&TROJUHEL&) v Národních listech v letech 1879–1883. Navazuje na stejnojmenný svazek III a zahrnuje vedle pestrých událostí z denního pražského života i závažné vnitropolitické události a kulturní snahy, jako např. konec politiky pasívního odporu a vstup českých poslanců na říšskou radu, úsilí po osamostatnění české university, zahájení činnosti Národního divadla apod.