Knihovna iluminace

Faustovy skleněné hodiny

Jiří Wachsmann

Kniha má dokumentární charakter, je součástí edičního projektu V+W neznámí, jehož záměrem je podat co nejdůkladnější informace o obou tvůrcích, jejich talentech i působení v české kultuře.První svazek se týká textů (básnických, překladatelských, publicistických) z jejich mládí, doplněných fotografiemi, ediční poznámkou, komentářem i jmenným rejstříkem. Odborně a odpovědně připravená publikace, může také inspirovat dnešní umělce uměleckými postupy a poetistickými prostředky obou divadelních komiků.

ISBN: 80-7004-087-4

Nikdy nic nikdo nemá

Jan Werich

Druhý svazek řady V & W neznámí, nazvaný Nikdo nic nikdo nemá..., tvoří soubor textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z let 1929 až 1938, které vycházely v divadelních časopisech, divadelních a filmových programech, denících a ostatních dobových tiskovinách. Zachycuje tedy jejich mimodivadelní tvorbu od počátku sezony 1929/30, kdy Osvobozené divadlo začalo hrát v sále U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, do "nezahájené" sezony 1938/39, kdy bylo v listopadu 1938 z moci úřední zavřeno.

Published: 2001

ISBN: 80-7004-089-0

Deník (1959-1974)

Pavel Juráček

Deníkové zápisy scenáristy a režiséra Pavla Juráčka (1935 - 1989) zahrnují kontinuálně období od jeho gymnaziálních studií na počátku padesátých let až po první roky normalizace. Představují několik tisíc stran svědectví o době, lidech, umění a především o samotném autorovi, jehož život se v době nástupu mladé kinematografiešedesátých let odvíjel po dráze uměleckého vzestupu, pookupační deziluze a strmého lidského pádu. Právě na tuto vrcholnou etapu Juráčkova života se soustřeďuje svazek zahrnující závěrečnou třetinu z řady třiatřiceti deníkových sešitů, který edičně připravil Jan Lukeš. Svazek obsahuje pět obrazových a textových příloh, černobílý fotografický doprovod v textu a v samostatné křídové příloze s komentovaným soupisem, filmografii Pavla Juráčka, soupis zkratek, značek a názvů, životopisný doslov a ediční komentář editora, rejstřík jmen a rejstřík filmů. V anketě Lidových novin byl Deník vyhlášen Knihou roku 2003 a získal Magnesii Literu 2004 za nakladatelský čin.

Published: 2003

ISBN: 80-7004-110-2

Žánr ve filmu

* antologie

Sborník příspěvků z VI. česko-slovenské filmografické konference konené v Olomouci 14. - 16.11.2002.

Published: 2004

ISBN: 80-7004-116-1

Stále kinema

Jaroslav Anděl

Ze zpětného pohledu se kinematografie jeví jako nejvlivnější médium minulého století, a to především jeho první poloviny. Tato skutečnost se projevuje i obnoveným zájmem o počátky myšlení o filmu, k jehož rozvoji významně přispěli také čeští autoři, kteří často anticipovali budoucí vývoj filmové teorie ve světě, ale v zahraničních historických přehledech se jejich jména objevují jen zřídka. Tato antologie reflektuje proměny českého myšlení o filmu v letech 1904 až 1950, tj. od doby, kdy se hlavní atrakcí biografů staly hrané filmy a kdy začínala veřejná debata o jejich kulturním významu, až do zrušení poválečného Československého filmového ústavu, který byl poslední výspou relativně svobodného filmologického bádání v době stalinismu. První polovina 20. století představuje v dějinách kinematografie období formování a vrcholného rozvoje: na jeho počátku se kinematograf ztrácel mezi rozmanitými jepičími aparáty na reprodukci pohybu, na konci stálo nejvýznamnější masové médium a nástroj státní propagandy. Psaní o filmu tehdy ještě netvořilo samozřejmou součást kulturního provozu ani obor akademického bádání, přesto napříč různými disciplínami aktivně spoluurčovalo způsob, jak bude toto nové médium společností chápáno a hodnoceno. Zastoupení autoři působili v širokém spektru oborů jako estetici, kritici, lingvisté, divadelní a filmoví režiséři, hudební skladatelé, básníci, architekti či sociologové. Někteří z nich se stali světoznámými osobnostmi Karel Čapek došel mezinárodního uznání již za svého života, Karel Teige je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších středoevropských teoretiků avantgardy, Alexander Hackenschmied stál u počátků amerického experimentálního filmu, představitelé Pražského lingvistického kroužku Jan Mukařovský, Roman Jakobson a Petr Bogatyrev iniciovali rozvoj strukturalistické estetiky, přírodovědce Jana Evangelistu Purkyně, který svými výzkumy vizuálního vnímání anticipoval rozvoj filmu již v první polovině 19. století, historici vědy označují za zakladatele experimentální psychologie. Jiní budou povědomí jen znalcům příslušných oborů: básník Josef Bartuška, lingvista Miloš Weingart či teoretik synestezie Arne Hošek. Účelem knihy, která jejich texty poprvé staví vedle sebe, ovšem není oslava již známých osobností ani znovuobjevování zapomenutých jmen. Pokouší se představit komplexní obraz psaní o filmu jako složitého diskurzivního pole, na němž se střetávaly nejrůznější vlivy a zájmy a kde vznikaly nečekaně novátorské myšlenky, jež dnes zařazují dějiny české filmové kultury do světového kontextu často výrazněji než samotná filmová tvorba. Tyto myšlenky se ve vybraných textech ukazují jako výsledek plodného křížení diskurzů přicházejících ze západní i východní Evropy, z německé, rakouské, ruské i francouzské a americké tradice, ze společenských věd, technického vývoje i umělecké praxe. Ačkoli se velká část diskusí točila kolem otázky, zda a za jakých okolností může být film uměním, kinematografie svou podstatou nabízí jedinečnou možnost začlenit umělecké manifesty a teorie do širšího kontextu determinací zahrnujících vývoj techniky, masové kultury a kulturní politiky národního státu. Antologie, strukturovaná současně tematicky i chronologicky, se proto zaměřuje na ty texty, které lze přímo spojit s vývojovými proměnami filmu jako média, kulturní formy i sociální instituce. Jen malá část spadá do kategorie akademické teorie, jak ji chápeme dnes, většina naopak svědčí o mnohem širším žánrovém a stylovém spektru psaní, které spojuje diskurzivní konstrukce filmu s hlavními silami modernity. Jednotlivé texty reflektují film jako prostředek k výchově mas, jako nový formální vzor poezie a výtvarného umění, nástroj ideologického boje či specifický označující systém. V první polovině 20. století byl film vnímán jako médium, jež boří existující hierarchie kulturních hodnot a radikálně transformuje subjektivní zkušenost času a prostoru. Vybrané texty tyto transformace nedokumentují z nezaujatého vědeckého hlediska, nýbrž se projevují jako jejich integrální složka: jako symptomy a aktéři.

Published: 2008

ISBN: 978-80-7004-136-9