Klíč – Knihovna lidové četby vycházela v letech 1961 až 1991 a celkem měla vyjít 248 svazků, z nichž však 241–243 a dva nečíslované svazky nikdy nevyšly. Kromě toho bylo vydáno 27 prémiových knih, které byly určeny výhradně pro předplatitele. Tato knihovna se zaměřovala na vydávání nových a v masovém nákladu tištěných děl české a slovenské prózy 20. století, která byla v té době považována za významná. Postupem času se měnily literární preference, a tak se v šedesátých letech v nabídce objevila nejen díla socialistického realismu, ale také knihy z meziválečného a protektorátního období, stejně jako současné romány a povídky různých autorů, často převzaté z edice Žatva. Ke konci šedesátých let byly do knihovny zařazeny i reedice děl autorů žijících v exilu. Každý rok obsahoval program edice kromě deseti běžných svazků i knižní prémie pro předplatitele, které často představovaly povídkové soubory a antologie (například *Mluvíme stejnou řečí*, *Povídka 62*, *Deset podob lásky*). Do poloviny šedesátých let byla v každém ročníku alespoň jednou zastoupena slovenská próza.
Román s autobiografickými motivy je deníkem matky, jejíž syn připisuje do textu své poznámky a matčinu výpověď tak koriguje a doplňuje. Ve volné časovém sledu konfrontuje autorka život bezmála tří generací očima ženy, které záleží na budoucnosti jejich dětí. Kniha je psána s vypravěčským talentem.
Děj románu zavede čtenáře do doby starověkého Říma. Do doby morálního a hmotného úpadku, kdy městská spodina zaplavuje Forum Romanum. Také o její hlasy bojují dva kandidáti na konzulský úřad Hybrida a Fabius. Hybrida se snaží v senátu prosadit pozemkový zákon, který by zajistil lidempůdu. Fabius naopak skupuje pod cenou statky a usedlosti. Jejich bývalí majitelé pak odcházejí i se svými rodinami do Říma, kde na ně čeká jen velké rozčarování. Příběh plný lásky a zrady, intrik i ušlechtilých citů tak sleduje nejen osudy bohatých a mocných. Hybridův a Fabiův boj o vládu nad městem i životní příběhy prostých lidí se odehrávají v barvitých kulisách; v palácích s překrásnými zahradami i ve špinavých čtvrtích chudiny.
Příběh vojenského zběha, Matěje Kuřete, ohraničený obrazem dvou vítězných Napoleonových bitev – u Marenga v roce 1800 a u Slavkova v roce 1805. V obou bitvách měl také bojovat Matěj Kuře. Narychlo zverbovaný, ve věku čtyřiceti a pětačtyřiceti let, bez ohledu na pokročilý věk a nápadnou sešlost. Jenže Matěj nebojoval. Slavnou bitvu u Marenga prospal ve stohu. Nakonec s ansámblem loutek putuje až do Benátek a odtud zpět do Čech. S odhodláním se prošlapává nesnázemi a své přesvědčení o solidaritě ukřivděných vkládá do dialogů loutek. Živil se, jak se dalo, příležitostně i zlodějinou. Přes všechny strázně a útrapy, jež ho potkávaly, však neztratil schopnost vidět život i z jeho lepší stránky.
Román o hrdinech "bezejmených" mapuje začátek třicetileté války (1618) přes životní osudy "méně významných" lidí, kteří jsou ale nečekaně rozvážní a čestní, ale současně je spojuje silná touha po boji s tehdejšími pány.
Světově proslulý román českého autora s motivem dvojníků se odehrává v předvečer 1. světové války v Praze, Vídni a ve francouzských přímořských lázních. Příběh dvou sester-dvojčat, z nichž jedna utone při vyjížďce na plachetnici a druhá, která záviděla sestře údajně šťastnější život, se za ni vydává. Čeká ji všakmnoho tragických zvratů a teprve na konci života dochází k smírnému vyrovnání.
Jan Kostrhun je předním autorem střední prozaické generace a jeho prózy čerpají především z prostředí současné jihomoravské vesnice (Černé ovce, Pytláci, Vinobraní a další), kde dlouhá léta působil jako zemědělský inženýr. Román Svatba století, jehož první vydání bylo okamžitě rozebráno, humornou i vážnou formou líčí, jak nákaza slintavky a s tím spojená karanténa zamíchaly osudy jihomoravských družstevníků. Humorné epizody, vrcholící "svatbou století", při níž hranice karanténní zóny oddělují ženicha od nevěsty, se střídají s vážnými problémy družstevní velkovýroby, přičemž autor znovu usvědčil své vypravěčské schopnosti a smysl pro situační humor.
Havárii, vzrušující román o touze člověka po snadném blahobytu, vydal Jiří Švejda poprvé v Severočeském nakladatelství v roce 1975. Během deseti let se knížka dočkala dvou reedic a letos vychází již počtvrté, tentokrát v edici čtenářsky nejúspěšnějších titulů Klíč. Příběh mladého inženýra Kamila Coufala je situován do prostředí mostecké chemické továrny. Provoz průmyslového gigantu tvoří barvitou kulisu dramatu člověka, který si svou chorobnou ctižádostí zaslepeně připravoval osud citového trosečníka a téměř delikventa. Nadaný, ambiciózní Kamil má šťastné manželství, dobré místo a všechny předpoklady dokázat, že o své pracovní i společenské úspěchy se zasloužil jen on sám, a ne vysoké postavení jeho otce, technického náměstka chemičky. Stále silnější netrpělivost, závist a chtivost peněz, nezodpovědnost a později bezohlednost vedou Kamila k cíli cestami zdaleka ne legálními. Existuje pro něj možnost východiska ze životní krize? Teprve závěr příběhu naznačí odpověď na tuto otázku...
Divadlo, světlo a stíny jsou námětem psychologického románu českého prozaika. Hlavní hrdina, hvězda oblastního divadla Richard Hanák, musí řešit svou osobní krizi a vyrovnávat se se závistí kolegů a neschopného ředitele. Je to typický hrdina svého autora - fanfarón okázalých gest, alepřitom citlivý a v jádru dobrý člověk.
Rozsáhlý historický román, na nejž se Fuks dlouho připravoval, ba dokonce jej odkládal jako osudový námět. Rozhodl se pro odlišnou vypravěčskou perspektivu a našel si nečekanou masku: na prahu stáří jako by se transvestoval do dámy z nejvyšších kruhů a v nejlepších letech a poskytl jí hlavní roli. Titul však složil z divokého kontrastu ze setkání dvou zcela vzdálených osob, jako by je chystal pro frašku. Vévodkyně, jež šokovala rozhodnutím zařídit na okraji Vídně luxusní hotel, to jest projektem pro urozenou osobu tenkrát nemístným; a v závěru, když se plán podařil, znovu udivila tím, že na inzerát přijala výjimečnou kuchařku, aby vedla exkluzivní restauraci. S groteskní a smutnou fantazií připravil Fuks široce rozložené vyprávění umístěné do vznešených starých časů. Atmosféra Vídně a konce mocnářství je tu plasticky podána s duchaplnými i prázdnými okamžiky, pompézními hostinami i pohřby. Jde o jedinečným stylem podaný obraz reality a fikce, hororu a komiky, snu a naděje.
Psychologický román z prostředí ženské ubytovny v Praze. Hlavní hrdinkou je taxikářka, která na svých cestách noční Prahou prožívá nejrůznější příhody a setkává se s různými typy lidí. Ona sama by však ráda vyměnila svou nezávislost za normální štěstí ve dvou. Stejně všakjako její spolubydlící ani ona nenalézá partnera, který by jí vysvobodil z její osamělosti.
Maloměstská humoreska o záměně dvou osob na pozadí iluzorního poklidu před blížící se světovou válkou. Autor rozehrává sled groteskních situací, v nichž hrají roli nejen oba „nebožtíci“ a jejich příbuzní, ale i bezduchost úředníků a policie.
Již potřetí vychází životopisný román o malířce Zdence Braunerové, ženě bojovné a energické, zároveň však citově křehké a snadno zranitelné, jejíž půvab, osobitost a duchaplnost přitahovaly zájem lidí kolem ní. Po mladé lásce k malíři Chitussimu prožívá vroucí vztah k Juliu Zeyerovi, vášnivě se zamilovává do Viléma Mrštíka a duchovně upíná k F. X. Šaldovi. Kromě životního příběhu umělkyně však zasloužilý umělec František Kožík líčí kulturní a politické dění na konci minulého století, na podkladě dosud neznámých materiálů vytváří sugestivní obraz tehdejší Prahy, Paříže, českého venkova i Moravského Slovácka. Vyprávění o Zdence Braunerové se tak mění v živé stránky kulturní historie, jež dosud v této podobě nebyly napsány.
Planá růže, růžička šípková, Cesta ze zármutku, Dům radostí Tři novely, v nichž autorka zachycuje téma střetnutí člověka se smrtí a hledání způsobu, jak se s neštěstím vyrovnávat. V první próze líčí zrod lidové legendy jako útěchy v žalu nad zbytečně zmařeným životem, ve druhé hledá cestu ze samoty právě ovdovělý muž, který si neví rady se svou budoucností. Poslední příběh vypráví o milostném vztahu dvou tělesně postižených lidí.
Nové vydání úspěšného psychologického románu s detektivní zápletkou, v němž autorovi, známému českému prozaikovi střední generace Josefu Fraisovi (1946), nejde o to, kdo vraždil či jak byl zločin spáchán, ale proč k němu došlo, proč se z normálního milého kluka stal vychytralý a agresivní násilník, jenž si tak dlouho zahrával s životy ostatních, až přišel o svůj. Frais je zkušený prozaik, jenž v Bezpečných známostech vsadil na atraktivní prostředí a patřičnou dávku napětí, aniž přitom ztratil svůj typický humor a úsměvnou shovívavost, s níž pohlíží na citové problémy svých hrdinů, nadporučíka Hluchého a půvabné taxikářky Ireny Sladké (známe ji z Penziónu pro svobodné dámy, na nějž Frais volně navazuje), důvtipné ženy, jež kriminalistovi nejen poplete hlavu, ale pomůže mu i vypátrat vraha. Čtenář si tedy může být jist, že se dobře pobaví, a přitom bude mít i příležitost zamyslet se nad problémy, jež rozhodně nemůžeme pokládat za okrajové.
V reálném prostředí Vietnamu, jak jej sám poznal při své cestě v r. 1962, rozvíjí autor napínavě vyprávěný neskutečný příběh senzačního nálezu. Novela, v níž ovšem hlavní roli hrají především vědci a lékaři, „se snaží řešit problém nikterak obecný, ale ten nejaktuálnější – boj s dogmatismem v myšlení“.
Humoristickosatiristický román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující. Román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující. Ne náhodou zasadil spisovatel Zdeněk Šmíd děj svého úspěšného románu do školního prostředí. Sám se totiž dlouhá léta zabýval pedagogickou činností, a tak je pro něj toto prostředívelmi důvěrně známé. Zasvěceně provádí čtenáře jedním obyčejným školním rokem střední ekonomické školy pro pracující. Se svým typickým humorem líčí osudy učitelů i jejich dospělých žáků, s porozuměním se zamýšlí nad jejich problémy v soukromém i profesním životě a se znalostí věci kritizuje mnohé nešvary a nedostatky našeho školství. Román vyšel poprvé v roce 1988, ale jeho téma je nadčasové a i v dnešní době má čtenářům rozhodně co říci.