Edice Petlice vznikla v roce 1972 v Praze díky Ludvíku Vaculíkovi. Stala se jednou z nejstarších a nejrozsáhlejších samizdatových edicí. Celkem vyšlo 391 titulů, některé i v několika vydáních. Edice se zaměřovala na původní tvorbu českých a slovenských autorů, zejména těch, kteří po roce 1969 nemohli oficiálně publikovat, ačkoliv jejich díla vycházela v 60. letech. Charakteristickým znakem knih Petlice byly podpisy autorů na titulním listě a na jeho zadní straně vročení spolu s copyrightovou formulkou. Nejznámější formulka, „Výslovný zákaz opisování rukopisu“, pochází od Zdeny Erteltové, která byla od počátku hlavní opisovatelkou celé edice. Tato formulka existovala ve více než 25 různých variantách. Na knihách nebyl uveden název edice ani číslo svazku, číslování bylo provedeno až dodatečně. Texty se rozmnožovaly strojopisem, nejčastěji ve formátu A5, a svazky vycházely jak ve vázané, tak i brožované podobě.
Pohádková novela o šviháku panu Gabrielovi, který je zosobněním zla. Hravý text je historií lásky dvou mladých lidí, jejichž existence je ze zákulisí ovládána čímsi tajemným. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku navrhla Irena Ráčková, provedla Barbora Munzarová.
Dva eseje Hudečková žáka o T.G. Masarykovi. Obsahuje též „Pokus o českou národní filozofii a jeho nezdar – Kolem Masarykovy filozofie náboženství“. Exilové vydání. Úvod napsal Erazim Kohák, obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová.