Československo nedlouho před listopadem 1989. Nezaměnitelná atmosféra, zaměnitelní lidé a všudypřítomné podbízivé melodie. Málokterý text tak intenzivně vyvolává ve čtenáři pocit, jako by sám byl součástí děje, kdy si pro sebe tiše říká, „ano, ty lidi přece znám, žijí vedle mě, přesně tak si na to všechno pamatuju." Soubor tří povídek s názvem Muzika je první knihou Petera Pišťanka přeloženou do češtiny. Na její motivy byl natočen roku 2008 stejnojmenný film režiséra Juraje Nvoty. Pokud existuje na Slovensku kultovní autor polistopadové literatury, je jím právě Peter Pišťanek. Svou nelítostnou kritikou porevolučních poměrů v zemi, neobyčejně ostrým pozorovacím talentem a hlavně svou schopností věci, charaktery a příběhy poutavě převézt do mimořádně čtivé literatury nemá na Slovensku a dost možná ani v Česku obdoby. Prakticky každá jeho kniha se stala okamžitě bestsellerem a legendární trilogie Rivers of Babylon se dočkala několika vydání i filmového zpracování. Film Muzika v režii Juraje Nvoty podle knihy, která se právě dostává na pulty knihkupectví bude mít v Čechách i na Slovensku premiéru v roce 2008. Peter Pišťanek se narodil v roce 1960 a doposud napsal tucet knih (románů, povídkových sbírek, esejů a publicistických črt).
Zazvonění telefonu a zpráva o smrti otce zastihne v nejdelší den v roce pět sourozenců zcela nečekaně. Benjamina, avantgardního berlínského galeristu, vyruší telefonát při stěhování k přítelkyni Naně. Sylvie se nemůže rozhodnout, zda zprávu před manželem a dospívající dcerou utajit a udržet zdání rodinné pohody. Psycholožku Annudonutí tragické oznámení zamyslet se nad pevností a významem vlastní rodiny. David, nepříliš úspěšný herec, otcovu smrt překoná v obětí téměř neznámé ženy... A poslední, Tomáš, se o smrti dozvídá s dvouměsíčním zpožděním uprostřed kalifornské pouště! Jejich reakce na zprávu a vzpomínky na otce a vlastní dětství a dospívání spolu s kontrastem k současnému životu skládají břitký rodinný portrét.
Další prozaický text spisovatelky a nakladatelské redaktorky Magdaleny Wagnerové je a není podobný těm předchozím. Vytříbeností jazyka, stylistickou kulturou a neúnavným hledáním nevšedních slovních asociačních a variačních vazeb, které často vybočují z běžných mantinelů současného českého jazyka, text „Krajina nedělní“ navazuje na své předchůzce, zejména román „Papíří“ anebo v menší míře na četné texty, určené dětským čtenářům. V jednom se ale přece jen liší – autorka ve vyprávění poprvé překročila hranice své rodné země a dohlédla dál než k českým problémům, českým zvykům a českým otázkám. Tím, že zvolila osvědčený tématický trojrámec vzájemně se prolínajících dějů, které až na úplném konci spojí tušený leitmotiv, tím, že propojila problematiku domácí s cizí, mohla se zaměřit i na otázky celoevropské, velmi aktuální a reálně existující, které se dříve či později začnou dotýkat také nás.
Hlavním hrdinou románu Mezipatro je Michael Gascoigne, jehož zdravotní stav - zejména psychická stránka - vyžaduje užívání léků. Po spontánním rozhodnutí, že léky brát přestane, protože mu svět už dlouhou dobu připadá černobílý, dostane jeho život až nečekanou škálu barev. Při návštěvě přátel v Irsku uvidí při prohlížení obrazů na zdi nejasně vymalovanou dívku v zeleném. Ta je jen přeludem, hlavní hrdina ji však během příběhu stále potkává v halucinacích. Jako by jí naslouchal a ona vedla jeho ruku … A ne bez následků. Kniha nesmírně čtivým a napínavým způsobem polemizuje o dvou tvářích jednoho člověka, které jsou v současné moderní společnosti tak běžné.
Román, jehož hlavní hrdinkou je překladatelka Olga, se odehrává v Turíně, kde Olga žije v malém bytě s manželem Mariem, dvěma dětmi a psem. Děj začíná v okamžiku, kdy manžel, zdánlivě bezdůvodně, od rodiny odchází. Olga si zprvu nedělá starosti, nepochybuje, že se Mario opět brzy vrátí. Postupem času však naděje na manželův návrat mizí. Olga v noci nemůže spát, sleduje pornografii, která se jí během dne promítá do života. Pomalu přestává zvládat základní činnosti, ztrácí se ve světě vzpomínek na rodnou Neapol a smyšlených představ. Byt se jí stává vězením… I ve svém druhém románu se Elena Ferrante noří do duše ztrápené ženy. Probírá s ní její vzpomínky i smyšlené představy, pomáhá jí najít cestu z bezútěšné situace. Kniha byla roku 2005 zfilmovaná italským režisérem Robertem Faenzou. Jednu z hlavních rolí si v něm zahrál i oblíbený hudebník Goran Bregovic.