Soubor šesti studií stejného počtu autorů, který doprovází komentář Jiřího Holého. Kniha přináší již klasické texty kostnické školy recepční estetiky (H. R. Jausse, W. Iser, K. Stierle) i ty, které rozvíjejí jeden dílčí aspekt (J. Striedter a R. Lachmannová). Jde o první uvedení jedné z dnes nejvlivnějších literárněteoretických a estetických škol do češtiny a její představení v základních myšlenkách a podnětech: vztah díla a čtenáře, pohled na literární dějiny z hlediska čtenáře, intertextualita, poměr k českému strukturalismu.
Kniha je souvislým vývojovým obrazem dějin českého volného verše. Úvodní kapitola přináší výklad principu rytmu ve volném verši v termínech rytmického zaměření účastníků poetické komunikace, vyjádřeného při tvorbě i vnímání specifickou rytmickou intonací. Následujících pět kapitol konkrétně a na základě individuálníhorozboru všech relevantních textů probírá cestu volného verše od jeho počátků v symbolismu přelomu století až po autory let padesátých a šedesátých, přičemž tvorbu zařazených autorů sleduje až do současnosti. V závěru se klade aktuální otázka krize volného verše v současnosti.
Výbor si klade za cíl seznámit české čtenáře s některými texty tartuské školy, která se pod vedením Jurie Michajloviče Lotmana zformovala v 60. letech na univerzitě v estonském Tartu. Z dnešního hlediska se však podnětnější než kanonický soubor statí založených na sémiotické metodologii zdá pokus představit ty aspekty tartuskéhobádání, které výrazněji vybočily ze zavedené filologické a kulturologické praxe a otevřely tak humanitnímu studiu nové perspektivy. Výbor se proto soustředí na stati z různého hlediska „exotické“, ať už svou interdisciplinární povahou, tematicky nebo autorským přístupem. Literární vědu prostupuje netradičně pojatá folkloristika, sémiotika náboženství, pokusy o novátorskou historiografii, tematizace hry či města jako kulturních fenoménů. Editor Tomáš Glanc.
Předkládaný svazek obsahující šestnáct studií od dvanácti autorů (E. Balcerzan, E. Czaplejewicz, I. Dąmbská, M. Głowiński, W. Kalaga, E. Kużma, H. Markiewicz, R. Nycz, W. Panas, K. Rosnerová, A. Okopień-Sławińská, J. Sławiński) se snaží zmapovat polskou literární teorii 70.-90. let. Nečiní tak ovšem panoramatickým způsobem, v němžby se pokud možno představila co největší šíře jmen a metodologických směrů či škol, nýbrž - v souladu se záměrem ediční řady, v níž vychází - v nutném „výřezu". Tímto výřezem se stává strukturalismus a sémiotika. V daném období se tyto dva myšlenkové proudy (nebo spíše jeden proud o dvou ramenech) stávají motorem teoretické reflexe, jakož i průsečíkem mnoha podnětů a iniciativ, namnoze velice různorodých. Českému čtenáři může svazek sloužit jako průřez jedním výrazným kontextem, ale daleko více jsou jednotlivé studie cenné tím, jak se zapojují do kontextu světového - do témat a problémů 70.-90. let, takových, jež mají co do činění se samým postavením literární teorie, s jejím poměrem k literatuře, s nesamozřejmostí poetiky (jejím rozrušováním pragmatikou), s hledáním cesty mezi „tvrdou" vědou a „měkkou" hermeneutikou (interpretací).
Antologie textů Český strukturalismus v diskusi obsahuje překlady studií zahraničních literárních teoretiků a historiků zabývajících se českým strukturalismem, zejména poetikou, sémiotikou a estetikou Jana Mukařovského a Romana Jakobsona. Antologie představuje reprezentativní výbor z široké diskuse o českém strukturalismu, kterou vedlizahraniční badatelé (bohemisté, ale i nebohemisté) v šedesátých až devadesátých letech 20. století. Z vybraných autorů se jedná o články například E. Holensteina, P. Grzybeka, W. F. Schwarze, H. Schmidové, W. Steinerové, T. G. Winnera, P. V. Zimy a dalších. Antologie je doplněna o medailonky autorů a doslov mapující dějiny zahraniční recepce a hlavní témata diskusí o českém strukturalismu. Editor Ondřej Sládek.