Do prvního svazku svých spisů jsem zařadil prózy, které by se daly zjednodušeně nazvat milostné. Porušil jsem úmyslně časovou posloupnost jejich vzniku. Zařadil jsem do první části prózy shrnuté do knihy Moje první lásky, napsané na sklonku sedmdesátých a v začátku osmdesátých let, snažil jsem se v nich totiž vylíčit pocity spíšepubertálního toužení než skutečné milostné zážitky. Teprve po nich následují povídky o zralejších vztazích, ačkoliv většina z nich vznikala v letech šedesátých. Zařadil jsem také krátkou prózu ze své první povídkové knihy Bezvadný den, která vznikala ještě v padesátých letech. Kratičká Láska je jistě dosti naivní, ale ve své době měla smysl i tím, že se naprosto vyhnula všem dobovým literárním rituálům a manýrám. Byla o lásce - o ničem víc. Zbylé povídky pak jsou ze dvou sbírek: Milenci na jednu noc a Milenci na jeden den…(z poznámky autora).
Ve sbírce Loď jménem Naděje se autor formou paraboly zamýšlí nad všeobecnými „osudovými“ okolnostmi lidské existence. V novele Loď jménem Naděje je to osud společnosti, která se dobrovolně vydá pod vedením paranoidního vůdce na cestu zkázy, v novele Ostrov mrtvých králů je to osud jedince neschopného vymanit se z „prokletí vlastních vzpomínek, které ho vzdalují živým citům a vztahům“.
Ve svém románu se Ivan Klíma přibližuje k jednomu z nejpalčivějších problémů naší doby: Máme vůbec ještě nějakou naději dát našemu životu smysluplný řád? Neztratili jsme s vírou a mezilidskou důvěrností i poslední jistotu, kterou jsme čelili smrti? Hlavní postava románu, evangelický farář Daniel Vedra, pozbyl v průběhu milostné zápletky, v níž zradil svou konfesi a své postavení, to jediné, co dávalo jeho životu smysl - Boha. Svou milenku ale, která byla původně nevěřící skeptik, přesvědčil svým vzorem „muže lásky“ a vrátil jí důvěru v člověka... (Nakladatel)