Teorie možných světů vznikla na poli logiky a filozofie a záhy se etablovala v prostředí literární sémantiky, kde se přetavila do podoby teorie fikčních světů. Jedná se o přístup, který zkoumá pravidla konstrukce na rovině sémiotiky, ale i pragmatiky systémů. Z hlediska tohoto přístupu je například náš svět, který aktuálně žijeme, jen jedním z možných světů. Zkoumání těchto možností je tématem této edice.
Podtitul: role čtenáře, aneb, Interpretační kooperace v narativních textech. Kniha Umberta Eca (1932) Lector in fabula vyšla poprvé italsky v roce 1979. Pochází z Ecova vědecky nejproduktivnějšího období, kdy rozvíjí jak obecnou sémiotiku, tak i problematiku interpretace textu a s ní souvisící otázku rolí, kompetencí a ohraničení čtenářovy aktivity v rámci rozumění textu. Zatímco v předchozí stěžejní práci, Teorii sémiotiky (1975), se pokusil vytvořit teoreticko-analytický model obecného fungování sémiotiky jakožto nauky o významu, v knize Lector in fabula se věnuje domýšlení sémiotických pravidel na konkrétních, především literárních textech. Jde tedy o knihu „praktičtější“, byť psanou opět s ambicí dobrat se co nejuniverzálnějších řešení. Proto se tato kniha stala nejen repertoárem podnětů, jež byly v dalších desetiletích literární vědou domýšleny a rozvíjeny, ale stala se – a dodnes je – i klíčovým textem pro výuku interpretace textu.