Povídkový výbor reprezentuje současnou "neoficiální" běloruskou literaturu, se zřetelem k historickému kontextu, vývoji a skutečnosti, že běloruská literatura se řadí k těm nejméně známým slovanským literaturám u nás. Výbor je reprezentativní a představuje současnou běloruskou literaturu napříč. V antologii jsou zastoupeni především autoři, kteří jsou v menší či větší míře v opozici vůči běloruskému režimu. Řada z nich v Bělorusku vůbec nemůže své knihy vydávat, vycházejí jen v zahraničí nebo v několika málo existujících soukromých nakladatelstvích. zdroj: vetrnemlyny.cz -- Kniha obsahuje povídky těchto autorů: Vasil Bykav, Vjačaslav Adamčyk, Michas Stralcov, Natallja Babinová, Adam Hlobus, Sjarhej Dubavec, Andrej Fedarenka, Ales Astašonak, Pjatro Vasjučenka, Ihar Sidaruk, Vinces Mudrov, Mira Lukšová (Mira Łukszova), Maryja Vajcjašonaková, Jeva Vežnavecová, Maryja Roudová, Uladzimir Arlov, Aleh Minkin.
Autoři povídek, jenž jsou v této knize shromážděny Leonidem Bolšuchinem a Lucií Řehoříkovou, jsou narozeni po roce 1950, to je společný prvek této antologie. Kniha čtenáři v abecedním pořadí představuje třicet jedna současných ruských prozaiků. Antologie ruských povídek vyšla v řadě s příznačným názvem LITERARY GUIDE asama její obálka nápadně připomíná solidního turistického průvodce. V tomto případě antologie umožňuje čtenáři procházku územím výsostné literatury. Vedle u nás známých a často překládaných autorů (např. Jevgenij Griškovec, Viktor Pelevin, Vladimir Sorokin) zde nalezneme také vynikající texty spisovatelů u nás dosud širší veřejnosti neznámých (například Alexandr Iličevskij, Zachar Prilepin, Oleg Pavlov, Andrej Gelasimov a Oleg Jermakov). Třicet povídek nám dovoluje nahlédnout, jak rozmanitá je současná ruská literární scéna. Různost přístupů od alegorie po surový realismus, jazyková pestrost, žánrová odlišnost. Jedno však mají společné – pokouší se o zachycení Ruska dnešních dnů.
Tato antologie představuje panorama postčernobylské ukrajinské povídky. Duch zařazených textů však neurčují jen pojmy katastrofa (černobylská jaderná havárie) nebo katarze (současnost), které editoři použili jako klíč k vymezení časového pásma, v němž hledali texty pro tuto knihu. Ačkoli v některých povídkách se motivy katastrofy nebo katarzní proměny objevují, odkazuje pojetí této antologie spíše na specifické postavení ukrajinské kultury a týká se kolektivního vědomí Ukrajinců na přelomu 20. a 21. století - tedy v epoše, za jejíž přibližný počátek považují mnozí černobylskou katastrofu v roce 1986.