Kniha Řeč o řeči je především souborem studií zaměřených na různé oblasti užívání řeči: řeč (a jazyk) v různých sférách komunikace, na to, jak funguje řeč v běžném životě dospělých (např. Jsme v řeči in? – o módě a „nákaze“ v řeči, Humor v řeči, řeč humoru) i dětí (I děti prožívají svou řeč?), ve veřejném styku, v administrativě i v odborném styku i ve škole; na to, jak se řeč mění (viz např. Expanze předložky na) a kterým vlivům a jak podléhá, kteří činitelé ji ovlivňují, kterých nedostatků se uživatelé dopouštějí a proč, a to ve volbě pojmenování (např. při vyjadřování přibližné míry, viz výrazy téměř, skoro, necelých, …), v tvarech slov, ve větných konstrukcích. Řada statí se zaměřuje na frazeologii, na její mnohdy neadekvátní užívání při tvorbě projevu i na její mylné chápání při recepci, ale také na její vtipné variace a aktualizace. Studie poskytují pohled i na dynamiku v uvedených rovinách, předznamenávají i jisté vývojové tendence češtiny. Mnohé studie se tematicky dotýkají (vedle vážných problémů řečových) i humorné stránky vyjadřování, zvláště, ale nejen frazeologického. Vedle tvorby projevu (i s uvedenými rysy) si všímají i přijímání textu adresáty včetně jejich problémů s neporozuměním a nedorozuměním vzniklým nezáměrně i záměrně autory a příjemci.¨ (Academia)
Kniha navazuje na předchozí titul Řeč o řeči, čerpá materiál z živé řečové praxe, a to běžné, mediální, odborné a školské. Zachycuje řečové jevy v jejich dynamice, všímá si posunů v jejich užívání v konfrontaci s jevy systémovými. Zaujímá stanovisko k řečovým jevům z perspektivy možného jazykového vývoje, má tedy převážně úvahový charakter. Obsahuje dva základní oddíly: Úvahy o řeči (nejrozsáhlejší část) a Úvahy nad češtinou ve škole. Třetí (nejkratší) oddíl, nesoucí název Paměť pro budoucnost, demonstruje vztah budoucnosti, přítomnosti a minulosti na vybraných jevech a osobnostech české bohemistiky. Kniha se orientuje na odbornou obec češtinářů, především na učitele a studenty češtiny, na profesionální uživatele češtiny i na širší kulturní veřejnost. Název knihy vychází z toho, že Češi s češtinou žijí, češtináři s ní spojili svůj profesní život; čeština prolíná celým osobním životem autorky a osudové je i její příjmení.
Kniha významného francouzského sociologa, jehož úvahy zásadním způsobem ovlivnily také estetiku, literární historii a řadu dalších oborů, probírá v obecnosti i na konkrétních příkladech fungování jazyka jakožto sféry symbolické směny. Bourdieu knižním souborem z roku 1982 reagoval především na Saussura a jeho vlivnou recepci u strukturalistů, ale též například na J. L. Austina, N. Chomského a další klíčové autory. Neosobní, zdánlivě neutrální systém jazyka je odhalen jakožto zvláštní a velmi efektivní mocenský postoj, díky němuž se vyjadřovací nástroj, jenž reálně náleží pouze některým, privilegovaným vrstvám, prosadí jakožto měřítko pro uvažování a vyjadřování všech – i těch (jedinců, vrstev, etnik atd.), kdo jsou příslušným uspořádáním fatálně znevýhodněni. V tomto rámci vystupuje i slovní zásoba, syntax, styl apod. jen jako aspekty distribuce kulturní moci a vyjadřovacích výsad. Zatímco tedy strukturalisté chtěli vytvořit sociologii po vzoru lingvistiky, Bourdieu demaskuje lingvistické hledisko jakožto strategii uvnitř společnosti, zdaleka však nejde jen o pouhé oborové přetahování: jeho analýzy jsou v podrobnostech velmi subtilní a podnětné zvláště pro jazykovědce a literární vědce.