Kniha chápe slohovou výuku jako součást výchovy komunikační, zahrnující tvorbu i recepci jazykového projevu se všemi komunikačními aspekty. Proto obsahuje i kapitoly např. o výchově recepce textu, naslouchání, čtení a porozumění, o řečovém chování, o specificky mužské a ženské komunikaci, zvláště byla rozpracována problematika tvořivosti učitele a žáka v komunikační a slohové výchově. V celé knize byl zvýrazněn komunikační aspekt vyučování, což se projevilo v širším repertoáru cvičení a metod práce, zahrnujícím např. projekty, dramatickou výchovu apod.
Kniha má zlepšit orientaci uživatelů jazyka v otázkách koncepce a teorie stylistiky, má být východiskem pro chápání stylových problémů a dynamiky ve stylových oblastech a národním jazyku vůbec, a tím i pro praktické využití poznatků při stylizaci komunikátů. Východiskem autorských pohledů je učení o funkčních stylech. Zároveň je k výkladům připojeno nezbytné poučení o teorii komunikace, s níž se stylistika v nejednom aspektu překrývá, a o teorii spisovného jazyka. Dotýkají se též některých aspektů sociolingvistických. Důležité místo mají v knize kapitoly o celkové stavbě textu a o stylové charakteristice výrazových prostředků, zahrnuje též poučení o diferenciaci národního jazyka. Autoři přijímají společně představu existence stylových norem, proto se věnují i jejich charakteristice v dílčích oblastech komunikace. Kniha navazuje bezprostředně na Stylistiku současné češtiny (1997). Je však podstatně rozšířena a přepracována.