Historické myšlení

Kosmas

Martin Wihoda

Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy o předkřesťanském, mytickém dávnověku, o počátcích křesťanství i o neklidné době přelomu 11. a 12. století. Kronice stejně jako jejímu autorovi se odborná historická literatura věnuje jíž více než dvě staletí. Kniha Martina Wihody na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval.

ISBN: 978-80-257-4472-7

Umění a krása ve středověké estetice

Umberto Eco

Světoznámý autor Jména růže je i autorem filosofických a umělecko-historických esejů. Umění a krása ve středověké estetice patří k nejzdařilejším a nejinspirativnějším z nich. Eco v něm výstižně zachytil dějiny středověké estetiky, teologického i lidového vnímání nástěnných a deskových obrazů, hudby i architektury s důrazem na alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, jež nelze bez znalostí dobových estetických představ nikdy pochopit. Tato kniha je shrnutím dějin estetických teorií, které v období od 6. do 15. století vypracovala kultura latinského středověku. Jak udává autor, nejde tu o výzkum, který by si činil nárok na originálnost, nýbrž spíše o přehledný a systematický souhrn předešlých zkoumání. Základními prameny knihy je autorovo pojednání o estetických problémech u Tomáše Akvinského (1956), Études d'esthétique médiévale od Edgara de Bruyneho a antologie textů o metafyzice krásna od D. H. Pouillona. Nejde tu o shrnutí teoretické, ale historické. Účelem této knihy není filozoficky přispět k současné definici estetiky, jejích problémů a řešení, nýbrž nabídnout obraz určité epochy. Historie, kterou zde začínáme sledovat, je složitá a skládá se jak ze zlomů, tak z období stability. Z větší části jde ovšem právě o dobu stálosti, protože středověk byl jistě epochou autorů, kteří opisovali jeden od druhého, aniž by uváděli své zdroje, mimo jiné i proto, že v době kultury rukopisů bylo opisování jediným možným prostředkem, jak nechat kolovat myšlenky. Nikoho ani nenapadlo, že by opisování mohlo být přečinem, a jak se na sebe jednotlivé opisy vrstvily, nakonec se často už ani nevědělo, komu který výrok vlastně patří. Navíc vládlo všeobecné přesvědčení, že pokud je nějaká myšlenka pravdivá, patří všem. Tato historie má své nečekané zvraty a ty nejsou vždy tak nápadné a zvučné jako karteziánské cogito. Maritain poznamenal, že teprve Descartes je myslitelem, který se prezentuje jako „absolutní debutant", a po Descartovi se každý myslitel již bude snažit vkročit na dosud panenskou scénu. Středověcí lidé nebyli tak teatrální, domnívali se, že originálnost je hřích, projev pýchy. I středověcí lidé však byli schopní dát nečekaně najevo svůj důmysl a genialitu.

Publikováno: 1998

ISBN: 80-7203-098-1

Zlatá bula sicilská

Martin Wihoda

Autor stírá nános národní mytologie spojené se Zlatou bulou sicilskou a přináší řadu informací a faktů, které o ní nejsou všeobecně známy. Zlatá bula sicilská je dnes vnímána jako nesporný doklad hlubokých kořenů české státnosti. Nebylo tomu tak ale vždy a kupříkladu ještě redakce Ottova slovníku nepovažovala za nutné přidělit tomuto privilegiu samostatné heslo. Přinejmenším rozpaky budí rovněž skutečnost, že Zlatou bulu sicilskou nepoužil jediný z vládnoucích Přemyslovců a že tato listina musela být „objevena“ českými stavy v roce 1306 a poprvé byla kodifikována teprve Karlem IV. Zlatá bula sicilská sama o sobě dokumentuje proměnu říše a říšských struktur na přelomu 12. a 13. století. Odtud také plyne soubor řešených otázek, které směřují k objasnění jejího vzniku, skutečného obsahu a jejímu místu v českých a středoevropských dějinách.

Publikováno: 2005

ISBN: 80-7203-682-3