Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí. Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být…
Hurá, prázdniny! Daniel a Kit se už nemůžou dočkat, až spolu stráví léto. Dani zrovna odmaturoval a s Obrtínským gymnáziem i nepříjemnými spolužáky se může jednou provždy rozloučit. Kit má naopak spoustu učení před sebou. Daniel je pro něj ale obrovskou motivací. Pokud se bude dost snažit, může školu dokončit dřív a vyrazit za Danielem na univerzitu. A pak by se třeba… ale jen třeba… mohli jeden k druhému nastěhovat. Jejich plány na léto v Krampeřicích však zhatí jediný telefonát od Morgensternů. Daniel se musí ihned vrátit domů a nastoupit praxi v otcově právnické firmě…
Zatímco vesničané ohýbají hřbet na polích, ve Čtyřměstí kypí počínající průmyslová revoluce. Skryti před bdělým okem zákona uctívají synové a dcery Země svou Matku, aniž by tušili, že ta má vlastní plány. V zapadlé záhorské vísce žije Kiro, známý též jako „ten malej čmoud vod Syvne“. Dnes ho čeká setkání, kterése stane prvním krokem na dlouhé cestě. Nikdo ho k ní nenutí, snad jen pocit odpovědnosti a spletitá síť náznaků a polopravd. Ale ne lži. Protože Tereza, ať je jakákoli, přece nikdy nelže.
Zakončení fantasy příběhu Ve stínu oskeruše! Zlomený událostmi na Výhni se Kiro stává pro Anastázii spíš přítěží. Dívka se však nevzdává, dál se rve s nepřízní osudu a tvrdohlavě se drží naděje na uzdravení. Ve snaze přežít ze dne na den oba skoro zapomněli na Terezu – ta se jim ovšem připomene stejně nečekaně jako bezohledně a tentokrát má v rukou přesvědčivé karty. Namísto putování na kraj světa požaduje jen krátkou návštěvu Čtyřměstí, a navíc přidává nabídku, jíž lze jen těžko odolat. Kiro už ale nemíní slepě hrát roli Terezina nástroje. Své činy chce vykonat vědomě a po svém. Jeho rozhodnutí ho může stát domov a odmění ho spoustou dřiny, novými přáteli i nepřáteli, mučivými pochybnostmi, a především poznáním, že dobro a zlo jsou si daleko podobnější, než by se mu líbilo.