Vlastimil Zuska

Po maturitě na Střední průmyslové škole chemické v Praze (1966) se věnoval různým profesím – pracoval jako chemik, barvíř, strojník a tesař. V letech 1985–1987 působil jako knihovník v Národní knihovně ČR a následně, v letech 1987–1990, jako odborný pracovník v Československém filmovém ústavu. V letech 1980–1985 studoval dálkově estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. v roce 1986. Jeho interní aspirantura v Ústavu pro dějiny a teorii umění ČSAV byla v roce 1987 předčasně ukončena z politických důvodů. Externí aspiranturu na katedře estetiky FF UK absolvoval v letech 1990–1993. Od roku 1990 působí na této katedře, od roku 1993 jako docent a od roku 1994 jako její vedoucí.

Od začátku své odborné dráhy se zaměřuje na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou tradici (Ingarden, Husserl, Scheler) a estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval otázkám časovosti estetického prožitku a časové dimenzi uměleckého díla. Kromě fenomenologie ho ovlivnili Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a (post)strukturalismus. Jeho práce se zabývají sebereflexí, inherentní intersubjektivitou ega, estetickou distancí a časovostí estetického znaku. Originálním přínosem je aplikace konceptu možného světa na výtvarné umění, fenomenologická analýza obrazu jako časového objektu a zkoumání oscilace mentální přítomnosti při vnímání estetického objektu. Formuloval nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti se zabývá problematikou fikce a konceptem estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.