Boris Žitkov

Boris Stěpanovič Žitkov (1882–1938) byl ruský a sovětský spisovatel, prozaik, cestovatel a výzkumník, známý svými dobrodružnými příběhy, povídkami o zvířatech a románem o revolučním roce 1905.

Už v dětství se projevovaly jeho silné vlastnosti. Ve čtyřech letech se sám vydal do přístavu, aby si za jednu kopějku koupil parník. Kapitán ho sice nevzal na palubu, ale provedl ho lodí a nakonec ho poslal do hračkářství. Tento zážitek ukázal Borisovu samostatnost, podnikavost a cílevědomost, které ho provázely po celý život.

Vyrůstal v prostředí, které podporovalo jeho rozvoj. Otec, učitel matematiky, v něm pěstoval lásku k přírodním vědám, starší sestry ho učily číst, psát, počítat a kreslit, a matka, klavíristka, ho učila hudbě. Boris byl také jazykově nadaný a ovládal francouzštinu, novořečtinu, turečtinu a arabštinu.

Když se rodina přestěhovala z Novgorodu do Oděsy, Boris se ocitl v blízkosti moře a rušného přístavu. Z poklidné idyly profesorské rodiny se dostal mezi námořníky a přístavní dělníky, což rozvíjelo jeho romantické a dobrodružné sklony. Studoval sice na gymnáziu, ale více ho lákalo učit se od zkušených mořských vlků.

V jedenácti letech získali Žitkovi malou plachetnici, kterou Boris brzy začal řídit sám. Ve třinácti letech se poprvé vydal na delší cestu do Batumi jako pomocník kapitána nákladní lodi a zažil první mořskou bouři. V necelých dvaceti letech získal kvalifikaci navigačního důstojníka pro dálkovou plavbu, ale rodiče ho v touze stát se námořním kapitánem nepodpořili.

Po maturitě začal studovat přírodní vědy na univerzitě, ale jeho studium bylo přerušováno stykem s revolučními dělníky a následným policejním dozorem a uvězněním. V roce 1905 přepravoval na své plachetnici zbraně a zásoby vzbouřencům na křižníku Potěmkin.

Místo pedagogické kariéry se přihlásil do vědecké expedice na průzkum sibiřské řeky Jenisej, kde působil jako kapitán průzkumné lodi a zároveň zkoumal výskyt ryb. Zkušenosti z této expedice ho přivedly ke studiu stavby lodí v Petrohradě, kde během prázdninové praxe podnikl nejdelší plavbu svého života přes Atlantik, Indický a Tichý oceán.

Po roce 1917 pracoval jako inženýr v oděském přístavu a později jako pedagog.

V roce 1923 se jeho život zásadně změnil, když navštívil svého spolužáka, spisovatele Korněje Čukovského. Jeho poutavé vyprávění o zážitcích z moře Čukovského inspirovalo k psaní povídek. První povídka Nad vodou vyšla v roce 1924 a následovala kniha Kruté moře.

Žitkov se tak stal spisovatelem pro mládež a po dobu patnácti let sdílel se svými čtenáři zážitky, znalosti a zkušenosti ze svého pestrého života. Čerpal inspiraci z přírody, techniky a především z moře. Napsal Povídky o zvířatech a dětskou encyklopedii Co jsem viděl, ve které srozumitelně vysvětloval složité technické jevy.

Jeho prózy o moři vnesly do sovětské literatury pro mládež svěží vítr a drsnou romantiku mořských dálek. Přinesly ruským chlapcům příběhy, které jim byly bližší než ty přeložené od Londonových, Stevensonových nebo Conradových. Žitkov miloval moře, ale zároveň si byl vědom jeho nebezpečí a zdůrazňoval, že je třeba ho respektovat a pracovat s ním odpovědně.

Mezi jeho díla patří:
Kruté moře (1924)
Povídky o zvířatech
Co jsem viděl (dětská encyklopedie)