not rated
My rating
Antonín Zhoř (*18. ledna 1896, Rosice – †31. března 1965, Brno) byl český spisovatel, ilustrátor a pedagog.
Zhoř zasvětil svůj život dětské literatuře, nejen ve své tvorbě, ale i v praxi. Původně se chtěl stát učitelem, ale 1. světová válka mu v tom zabránila – v roce 1915 byl odveden a na ruské frontě se nechal zajmout, aby se mohl přidat k českým legiím. Tento čin odrážel jeho silný vztah k vlasti a jeho životní hodnoty, což se projevilo i v autobiografickém románu *Cestou ke svobodě* (1930), psaném pod pseudonymem Pavel Čermák. Po válce se vrátil k učitelství a s humorem vzpomínal na roli „věčného knihovníka žákovských knihoven“. Uvědomoval si důležitost knih pro dětský rozvoj, ale i jejich nedostupnost pro mnoho dětí a škol. Proto v roce 1929 založil nakladatelství Epos, které se zaměřilo na vydávání cenově dostupných knih pro děti a mládež prostřednictvím předplatného a přímého kontaktu se školami. V práci mu pomáhala celá rodina, a nakladatelství se brzy rozrostlo. V roce 1934 se Epos spojil s vydavatelským odborem Ústředního sdružení jednot učitelských a vznikla knižnice Antonína Zhoře Jitro, která pokračovala až do roku 1948. Za 18 let existence vydaly Epos a Jitro 73 titulů v celkovém nákladu 300 tisíc výtisků, přičemž Zhoř, jako editor, redaktor, lektor a propagátor, nikdy neslevil z vysokých literárních standardů.
Zhoř se věnoval i redaktorské činnosti v dětských časopisech. V letech 1937–1949 (s výjimkou válečných let 1942–44) redigoval měsíčník *Vlaštovička*, ve kterém vyšlo 19 pohádkových svazečků (637 tisíc výtisků). V letech 1945–1949 redigoval také časopis *Brouček* pro menší děti. Oba časopisy vydávalo Učitelské nakladatelství (od roku 1947 Komenium). Pro *Vlaštovičku* napsal Zhoř humorné příběhy, které se staly tak populární, že byly vydány i knižně (*Dorotka a mořští loupežníci*, 1938/39; *Učedník kouzelníka Čaryfuka*, 1940/41, knižně 1946). Jeho hrdinové byli bystří, odvážní, důvtipní a spravedliví, a ztělesňovali hodnoty, které Zhoř považoval za zásadní. V románu *Poctivý Abe* (1939) se v atmosféře nadcházejícího protektorátu otevřeně vyjádřil o ceně svobody a lidské důstojnosti. Další Zhořovy knihy jsou životopisné romány, ve kterých prostým jazykem přibližoval osudy významných osobností (*Tvrdohlavá Marie* o Marii Curie-Sklodowské, 1947; *Sám proti osudu* o Ludwigovi van Beethovenovi, 1962; *Kulhavý šermíř* o Jaroslavu Čermákovi, 1966; *Betty* o mládí Boženy Němcové, 1963).
Antonín Zhoř ve své tvorbě trval na zušlechťujícím poslání literatury pro děti, na pěstování smyslu pro svobodu a hodnotný život, i když často těžce vykoupený. Jeho dílo si zaslouží nové objevení a čtenářskou pozornost. Stejně jako otec se i jeho syn Igor věnoval kulturní a vzdělávací činnosti.
Zhoř zasvětil svůj život dětské literatuře, nejen ve své tvorbě, ale i v praxi. Původně se chtěl stát učitelem, ale 1. světová válka mu v tom zabránila – v roce 1915 byl odveden a na ruské frontě se nechal zajmout, aby se mohl přidat k českým legiím. Tento čin odrážel jeho silný vztah k vlasti a jeho životní hodnoty, což se projevilo i v autobiografickém románu *Cestou ke svobodě* (1930), psaném pod pseudonymem Pavel Čermák. Po válce se vrátil k učitelství a s humorem vzpomínal na roli „věčného knihovníka žákovských knihoven“. Uvědomoval si důležitost knih pro dětský rozvoj, ale i jejich nedostupnost pro mnoho dětí a škol. Proto v roce 1929 založil nakladatelství Epos, které se zaměřilo na vydávání cenově dostupných knih pro děti a mládež prostřednictvím předplatného a přímého kontaktu se školami. V práci mu pomáhala celá rodina, a nakladatelství se brzy rozrostlo. V roce 1934 se Epos spojil s vydavatelským odborem Ústředního sdružení jednot učitelských a vznikla knižnice Antonína Zhoře Jitro, která pokračovala až do roku 1948. Za 18 let existence vydaly Epos a Jitro 73 titulů v celkovém nákladu 300 tisíc výtisků, přičemž Zhoř, jako editor, redaktor, lektor a propagátor, nikdy neslevil z vysokých literárních standardů.
Zhoř se věnoval i redaktorské činnosti v dětských časopisech. V letech 1937–1949 (s výjimkou válečných let 1942–44) redigoval měsíčník *Vlaštovička*, ve kterém vyšlo 19 pohádkových svazečků (637 tisíc výtisků). V letech 1945–1949 redigoval také časopis *Brouček* pro menší děti. Oba časopisy vydávalo Učitelské nakladatelství (od roku 1947 Komenium). Pro *Vlaštovičku* napsal Zhoř humorné příběhy, které se staly tak populární, že byly vydány i knižně (*Dorotka a mořští loupežníci*, 1938/39; *Učedník kouzelníka Čaryfuka*, 1940/41, knižně 1946). Jeho hrdinové byli bystří, odvážní, důvtipní a spravedliví, a ztělesňovali hodnoty, které Zhoř považoval za zásadní. V románu *Poctivý Abe* (1939) se v atmosféře nadcházejícího protektorátu otevřeně vyjádřil o ceně svobody a lidské důstojnosti. Další Zhořovy knihy jsou životopisné romány, ve kterých prostým jazykem přibližoval osudy významných osobností (*Tvrdohlavá Marie* o Marii Curie-Sklodowské, 1947; *Sám proti osudu* o Ludwigovi van Beethovenovi, 1962; *Kulhavý šermíř* o Jaroslavu Čermákovi, 1966; *Betty* o mládí Boženy Němcové, 1963).
Antonín Zhoř ve své tvorbě trval na zušlechťujícím poslání literatury pro děti, na pěstování smyslu pro svobodu a hodnotný život, i když často těžce vykoupený. Jeho dílo si zaslouží nové objevení a čtenářskou pozornost. Stejně jako otec se i jeho syn Igor věnoval kulturní a vzdělávací činnosti.