Janusz Andrzej Zajdel
1938 - 1985
polská
not rated
My rating
Janusz A. Zajdel (1938–1985) se narodil 15. srpna 1938 ve Varšavě, jen o rok později než Fiałkowski, krátce před začátkem Druhé světové války.
Do světa sci-fi vstoupil prostřednictvím rubriky science fiction v časopisu Młody Technik, kterou vedl Zbigniew Przyrowski. Zde v roce 1961 debutoval povídkou Tau Wieloryba.
V literární soutěži pořádané tímto časopisem získal v roce 1973 dokonce dvě ceny. Zajdel nebyl spisovatel na plný úvazek; vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Varšavské univerzity a pracoval jako fyzik v Centralnym Laboratorium Ochrony Radiologicznej. Jeho tvorba se vyznačuje technologickým zaměřením, přesto se i v ní dotýká sociálních a filozofických otázek.
Mezi jeho raná díla patří povídka Lalande 21185 (1966) a sbírky Przejście przez lustro (1975) a Iluzyt (1976). Novela Právo na návrat (Prawo do powrótu, 1975) vyšla česky v antologii Pozemšťané a mimozemšťané (1981). V románu Vynález profesora van Troffa (1980) vykreslil ponurý obraz Země budoucnosti, téměř zničené kvůli nešťastným eugenickým experimentům. Na Zemi žijí pouze geneticky poškození lidé odsouzení k zániku, protože se po několik generací rodila jen výjimečně dívka. Geneticky zdravá populace se přesunula na Měsíc, kde však v umělém prostředí podzemních měst fyzicky i psychicky chátrá. Ani „kosmáci“, piloti vesmírných lodí vracející se z vesmírných expedic, nedokážou najít řešení této beznadějné situace. Román se v českých knihkupectvích objevil v roce 1983 pod názvem Cylinder van Troffa.
Na počátku osmdesátých let Zajdel vydal čtyři romány, čímž se zařadil mezi přední polské autory sci-fi. Největšího čtenářského ohlasu se dočkal román Limes inferior (1982), který představuje komplexní obraz Země budoucnosti ovlivněné mimozemšťany. Jeho latinský název odkazuje na metodu ovlivňování – vytváření hranice svobodné vůle každého jedince. I v dalších dílech, jako jsou romány Wyjście z cienia (Vystoupení ze stínu, 1983), Cała prawda o planecie Ksi (Celá pravda o planetě Ksí, 1985) a Paradyzja (Rajská planeta, 1984), se zabýval různými variantami společenského vývoje. V této době vydal také sbírky povídek Feniks (1981) a Ogon diabła (1982), které představují povídky psané ve „starém“ stylu. Ve svých dílech se držel konvencí klasické sci-fi, popisoval vesmírné lety, problémy s technologiemi, fantastické vynálezy a setkání s mimozemskými civilizacemi.
Zajdelova předčasná smrt je o to tragičtější, že přerušila tvůrčí rozmach autora, který po letech hledání konečně našel svůj vlastní hlas. Janusz Zajdel zemřel 19. listopadu 1985.
Do světa sci-fi vstoupil prostřednictvím rubriky science fiction v časopisu Młody Technik, kterou vedl Zbigniew Przyrowski. Zde v roce 1961 debutoval povídkou Tau Wieloryba.
V literární soutěži pořádané tímto časopisem získal v roce 1973 dokonce dvě ceny. Zajdel nebyl spisovatel na plný úvazek; vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Varšavské univerzity a pracoval jako fyzik v Centralnym Laboratorium Ochrony Radiologicznej. Jeho tvorba se vyznačuje technologickým zaměřením, přesto se i v ní dotýká sociálních a filozofických otázek.
Mezi jeho raná díla patří povídka Lalande 21185 (1966) a sbírky Przejście przez lustro (1975) a Iluzyt (1976). Novela Právo na návrat (Prawo do powrótu, 1975) vyšla česky v antologii Pozemšťané a mimozemšťané (1981). V románu Vynález profesora van Troffa (1980) vykreslil ponurý obraz Země budoucnosti, téměř zničené kvůli nešťastným eugenickým experimentům. Na Zemi žijí pouze geneticky poškození lidé odsouzení k zániku, protože se po několik generací rodila jen výjimečně dívka. Geneticky zdravá populace se přesunula na Měsíc, kde však v umělém prostředí podzemních měst fyzicky i psychicky chátrá. Ani „kosmáci“, piloti vesmírných lodí vracející se z vesmírných expedic, nedokážou najít řešení této beznadějné situace. Román se v českých knihkupectvích objevil v roce 1983 pod názvem Cylinder van Troffa.
Na počátku osmdesátých let Zajdel vydal čtyři romány, čímž se zařadil mezi přední polské autory sci-fi. Největšího čtenářského ohlasu se dočkal román Limes inferior (1982), který představuje komplexní obraz Země budoucnosti ovlivněné mimozemšťany. Jeho latinský název odkazuje na metodu ovlivňování – vytváření hranice svobodné vůle každého jedince. I v dalších dílech, jako jsou romány Wyjście z cienia (Vystoupení ze stínu, 1983), Cała prawda o planecie Ksi (Celá pravda o planetě Ksí, 1985) a Paradyzja (Rajská planeta, 1984), se zabýval různými variantami společenského vývoje. V této době vydal také sbírky povídek Feniks (1981) a Ogon diabła (1982), které představují povídky psané ve „starém“ stylu. Ve svých dílech se držel konvencí klasické sci-fi, popisoval vesmírné lety, problémy s technologiemi, fantastické vynálezy a setkání s mimozemskými civilizacemi.
Zajdelova předčasná smrt je o to tragičtější, že přerušila tvůrčí rozmach autora, který po letech hledání konečně našel svůj vlastní hlas. Janusz Zajdel zemřel 19. listopadu 1985.
Source: http://www.legie.info/