Jan Zábrana
1931 - 1984
česká
not rated
My rating
Jan Zábrana (4. července 1931 – 3. září 1984) byl český básník, prozaik, esejista a překladatel z ruštiny a angličtiny.
Narodil se v Herálci v rodině učitelů, kteří byli politicky aktivní v národněsocialistické straně. Po roce 1948 byli oba rodiče odsouzeni k dlouhodobému vězení; vzpomínky Jiřiny Zábranové na toto období vyšly posmrtně v knize Ohlédnutí v roce 1994.
V roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce, kde v roce 1950 matka obdržela rozsudek. Zábrana téhož roku maturoval na humpoleckém gymnáziu, ale kvůli politické perzekuci rodiny nebyl přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, po níž byl v roce 1952 odsouzen i jeho otec. Následně pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně a provozovně ve Veletržní ulici. Trvale se usadil v Praze, kde v letech 1952–1954 pracoval jako zámečník a brusič. V této době se spřátelil s umělci a literáty mimo oficiální scény, například s Vladimírem Holanem a Bohumilem Hrabalem. Celoživotní přátelství ho pojilo s Josefem Jedličkou a Josefem Škvoreckým.
V roce 1955 byl přijat do Kruhu překladatelů a od té doby se věnoval překladům z ruštiny a angličtiny.
Jeho první sbírka básní, Utkvělé černé ikony, vyšla v roce 1965. V roce 1969 napsal svou poslední báseň. Během normalizace mu bylo znemožněno publikovat vlastní tvorbu, a tak se soustředil na překlady. V následujících letech se jeho psychický stav zhoršoval. V roce 1976 mu byla diagnostikována cukrovka a v roce 1984 zemřel na rakovinu.
Je pohřben v Poděbradech.
Narodil se v Herálci v rodině učitelů, kteří byli politicky aktivní v národněsocialistické straně. Po roce 1948 byli oba rodiče odsouzeni k dlouhodobému vězení; vzpomínky Jiřiny Zábranové na toto období vyšly posmrtně v knize Ohlédnutí v roce 1994.
V roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce, kde v roce 1950 matka obdržela rozsudek. Zábrana téhož roku maturoval na humpoleckém gymnáziu, ale kvůli politické perzekuci rodiny nebyl přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, po níž byl v roce 1952 odsouzen i jeho otec. Následně pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně a provozovně ve Veletržní ulici. Trvale se usadil v Praze, kde v letech 1952–1954 pracoval jako zámečník a brusič. V této době se spřátelil s umělci a literáty mimo oficiální scény, například s Vladimírem Holanem a Bohumilem Hrabalem. Celoživotní přátelství ho pojilo s Josefem Jedličkou a Josefem Škvoreckým.
V roce 1955 byl přijat do Kruhu překladatelů a od té doby se věnoval překladům z ruštiny a angličtiny.
Jeho první sbírka básní, Utkvělé černé ikony, vyšla v roce 1965. V roce 1969 napsal svou poslední báseň. Během normalizace mu bylo znemožněno publikovat vlastní tvorbu, a tak se soustředil na překlady. V následujících letech se jeho psychický stav zhoršoval. V roce 1976 mu byla diagnostikována cukrovka a v roce 1984 zemřel na rakovinu.
Je pohřben v Poděbradech.
Source: spisovatele.cz, česká wikipe...