Jiří Wolker
1900 - 1924
česká
not rated
My rating
Jiří Wolker (Jiří Karel Wolker) byl český básník, který patřil k Literární skupině a Devětsilu. Považuje se za nejtalentovanějšího autora proletářské poezie. Narodil se v Prostějově v roce 1900, kde absolvoval gymnázium. Na přání svého otce, bankovního úředníka, začal studovat práva v Praze, ale zároveň se věnoval literatuře. Byl aktivním členem komunistické strany.
Během pražských studií se Wolker seznámil s dělnickou chudobou, která se stala častým motivem jeho tvorby. Spřátelil se se Zdeňkem Nejedlým, Stanislavem K. Neumannem, Konstantinem Bieblem a Vítězslavem Nezvalem. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydávala časopis Host. Kvůli svým sociálním názorům se od skupiny distancoval a vstoupil do Devětsilu, komunistického sdružení umělců, které ale brzy opustil.
Již od dětství trpěl tuberkulózou, která se projevovala opakovanými záněty mandlí, problémy s průduškami, játry a klouby. Pokoušel se léčit u moře i ve Vysokých Tatrách, ale nakonec na nemoc v pouhých 24 letech zemřel.
Wolkerova tvorba je typická pro proletářskou poezii, v níž byl předním představitelem. Mezi jeho hlavní inspirace patřili Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda. Jeho nejznámější dílo, sbírka Těžká hodina, odráží jeho vlastní životní zkušenosti. Wolker v ní zobrazuje svět plný rozporů, chudoby a utrpení, který je nutné změnit. Doba dospívání je v básních nazývána „těžkou hodinou“, v níž se básník cítí bezmocný. V této pesimistické sbírce se Wolker hlásí k myšlenkám proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají ve městech a popisují špatné sociální podmínky.
Jeho další sbírka, Host do domu, se věnuje lehčím tématům než Těžká hodina. Je rozdělena na tři části – Chlapec, Ukřižované srdce, Host do domu – a pásmo Svatý kopeček. Wolkerův román Polární záře zůstal nedokončený, ale po sobě zanechal i několik pohádek.
Před svou smrtí si Wolker napsal epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let!“
Během pražských studií se Wolker seznámil s dělnickou chudobou, která se stala častým motivem jeho tvorby. Spřátelil se se Zdeňkem Nejedlým, Stanislavem K. Neumannem, Konstantinem Bieblem a Vítězslavem Nezvalem. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydávala časopis Host. Kvůli svým sociálním názorům se od skupiny distancoval a vstoupil do Devětsilu, komunistického sdružení umělců, které ale brzy opustil.
Již od dětství trpěl tuberkulózou, která se projevovala opakovanými záněty mandlí, problémy s průduškami, játry a klouby. Pokoušel se léčit u moře i ve Vysokých Tatrách, ale nakonec na nemoc v pouhých 24 letech zemřel.
Wolkerova tvorba je typická pro proletářskou poezii, v níž byl předním představitelem. Mezi jeho hlavní inspirace patřili Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda. Jeho nejznámější dílo, sbírka Těžká hodina, odráží jeho vlastní životní zkušenosti. Wolker v ní zobrazuje svět plný rozporů, chudoby a utrpení, který je nutné změnit. Doba dospívání je v básních nazývána „těžkou hodinou“, v níž se básník cítí bezmocný. V této pesimistické sbírce se Wolker hlásí k myšlenkám proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají ve městech a popisují špatné sociální podmínky.
Jeho další sbírka, Host do domu, se věnuje lehčím tématům než Těžká hodina. Je rozdělena na tři části – Chlapec, Ukřižované srdce, Host do domu – a pásmo Svatý kopeček. Wolkerův román Polární záře zůstal nedokončený, ale po sobě zanechal i několik pohádek.
Před svou smrtí si Wolker napsal epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let!“
Source: http://ld.johanesville.net/wolker