Katie Gertrude Meredith-Wilhelm-Knight, manželka Damona Knighta, byla spisovatelka, redaktorka a lektorka kurzů pro začínající autory science fiction. Zpočátku se věnovala tradičním SF tématům. Mezi její díla patří román *Klon* (1965), napsaný ve spolupráci s Theodorem L. Thomasem, v němž lidstvo bojuje s nebezpečnou živou hmotou vzniklou v kanalizaci. Největší uznání získala románem *Kde kdysi sladce zpívali ptáci* (1976), postkatastrofickým příběhem o klonování přeživších. Dalším úspěchem byl román *Čas jalovce* (1979), odehrávající se v USA sužovaném suchem, kde se řeší otázka kosmického programu a objev záhadného objektu na oběžné dráze.
W. se specializovala na příběhy z blízké budoucnosti, zkoumající dopady vědeckých objevů. Například v románu *Vítej, zmatku* (1983) se zabývá sérem nesmrtelnosti a v *Šílených časech* (1988) se hlavní hrdina stává obětí experimentu, který mu propůjčí nadpřirozené schopnosti. Autorka sama svá díla označovala jako „spekulativní prózu“, která se často nachází na hranici žánru science fiction.
Získala tři ceny Nebula za povídky *Plánovači* (1968), *Dívka, která spadla na oblohu* (1986) a *Navždy tvá, Anna* (1987), poetický příběh o grafologii, lásce a časových paradoxech. Její povídky vyšly také ve sbornících *Jiné světy Léto '92* (1992) a *To nejlepší ze science fiction. První reprezentativní ročenka* (1993).
Mezi její další knihy patří *Věc, která zabíjí* (1967), *Rok mračna* (1970, s T. L. Thomasem), *Test Clewistonové* (1976), *Huysmanovi mazlíčci* (1986) a sbírky povídek *Krabice nekonečna* (1975) a *Děti větru* (1989).