Mika Waltari
Leo Arne, Kristian Korppi, Nauticus, Leo Rainio, M. Ritvala
Pseudonym
1908 - 1979
finská
not rated
My rating
Mika Toimi Waltari se narodil 19. září 1908 v Helsinkách a zemřel tam 26. srpna 1979. Vyrůstal v rodině luteránského pastora, který však zemřel, když bylo Mikovi pouhých pět let. Studoval teologii, ale nedokončil ji – jeho seminární práce o pozemské a nebeské lásce předznamenala motivy, které se často objevovaly v jeho tvorbě. Následně vystudoval filozofii a po několika letech práce jako novinář se plně věnoval psaní.
Do literatury vstoupil ve dvacátých letech jako básník a stal se vůdčí osobností literární skupiny Tulenkantajat (Nositelé ohně), podle sborníku vydaného v roce 1925. Tato skupina se vymezila proti finskému tradicionalismu a usilovala o inspiraci v moderních evropských literárních směrech.
Jeho první román, Velká iluze (1928), lze vnímat jako manifest této nové orientace. Před válkou dosáhl vrcholu tvorby psychologickým románem z vesnického prostředí Cizinec přichází (1937, česky 1941).
Waltariho přitahovaly vzdálené země, exotika a svoboda, atmosféra poválečného světa plného naděje. Ve třicátých letech se v jeho dílech začaly objevovat tíživější tóny, které odrážely obtížnou mezinárodní situaci Finska a chudobu, v níž žilo mnoho lidí.
Později se Waltari specializoval na historickou prózu. Světového uznání a slávy dosáhl románem Egypťan Sinuhet (1946, česky poprvé 1965), který byl přeložen do mnoha jazyků. I jeho další historické romány a povídky se těšily velkému čtenářskému zájmu.
Waltari psal také současné novely a rozsáhlejší díla, odehrávající se především v Helsinkách, městě, kde prožil celý život. Během tzv. pokračování zimní války pracoval pro finskou rozvědku a na základě této zkušenosti vznikly jeho knihy Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Ve stínu sovětské špionáže.
Waltari byl mimořádně plodný autor, který psal nejen vážnou literaturu, ale i romány, povídky, pohádky, detektivky, divadelní a rozhlasové hry a filmové scénáře.
Do literatury vstoupil ve dvacátých letech jako básník a stal se vůdčí osobností literární skupiny Tulenkantajat (Nositelé ohně), podle sborníku vydaného v roce 1925. Tato skupina se vymezila proti finskému tradicionalismu a usilovala o inspiraci v moderních evropských literárních směrech.
Jeho první román, Velká iluze (1928), lze vnímat jako manifest této nové orientace. Před válkou dosáhl vrcholu tvorby psychologickým románem z vesnického prostředí Cizinec přichází (1937, česky 1941).
Waltariho přitahovaly vzdálené země, exotika a svoboda, atmosféra poválečného světa plného naděje. Ve třicátých letech se v jeho dílech začaly objevovat tíživější tóny, které odrážely obtížnou mezinárodní situaci Finska a chudobu, v níž žilo mnoho lidí.
Později se Waltari specializoval na historickou prózu. Světového uznání a slávy dosáhl románem Egypťan Sinuhet (1946, česky poprvé 1965), který byl přeložen do mnoha jazyků. I jeho další historické romány a povídky se těšily velkému čtenářskému zájmu.
Waltari psal také současné novely a rozsáhlejší díla, odehrávající se především v Helsinkách, městě, kde prožil celý život. Během tzv. pokračování zimní války pracoval pro finskou rozvědku a na základě této zkušenosti vznikly jeho knihy Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Ve stínu sovětské špionáže.
Waltari byl mimořádně plodný autor, který psal nejen vážnou literaturu, ale i romány, povídky, pohádky, detektivky, divadelní a rozhlasové hry a filmové scénáře.
Source: ld.johanesville.net ; http://cs.wikipedia.org/wiki/Mika_Walt