not rated
My rating
Jaroslav Vrchlický, rodným jménem Emil Jakub Frída (17. února 1853 Louny – 9. září 1912 Domažlice), byl významný český spisovatel, básník, dramatik a překladatel.
Pocházel z rodiny kupce a jeho dětství ovlivnil strýc, farář z Ovčárech u Kolína. Vrchlický studoval gymnázium v Klatovech a po maturitě v roce 1872 zahájil studia teologie, která brzy zaměnil za filozofii, historii a románské jazyky. Po třech letech studií odešel do severní Itálie jako vychovatel.
Jeho první sbírka básní, Z hlubin, vyšla již před jeho odjezdem v roce 1875. Pobyt v Itálii znamenal pro Vrchlického umělecký a myšlenkový rozvoj a ujasnění jeho role českého básníka. Po návratu do Čech krátce působil jako učitel a v roce 1879 se oženil s Ludmilou, dcerou spisovatelky S. Podlipské a sestrou Karolíny Světlé. V roce 1890 se stal tajemníkem uměleckého odboru nově založené České akademie věd a umění a v roce 1893 profesorem všeobecné literatury na Karlově univerzitě. O sedm let později, v roce 1901, byl jmenován členem Panské sněmovny.
Na počátku 90. let Vrchlický prožíval tvůrčí a citovou krizi, způsobenou rozpadem manželství a osobními konflikty. V roce 1908 ho uprostřed tvůrčího období postihla mozková mrtvice, která mu znemožnila další intelektuální práci. Poslední roky života strávil v Domažlicích, kde také zemřel.
Vrchlický je autorem 270 knih, převážně básnických děl. Díky nim se stal vůdčí osobností lumírovské školy a jedním z nejvýznamnějších českých básníků 19. století. Jeho tvorba představuje typ pozdně romantického básníka, který je zároveň národním soudcem a představitelem dobového myšlení. Usiloval o vytvoření poezie srovnatelné s evropskou a o posunutí české literatury na vyšší úroveň. Jeho dílo je charakteristické četnými poetismy a novotvary, které mu dodávají knižní styl.
Významnou část jeho tvorby tvoří epika, zejména Zlomky epopeje, ve kterých se Vrchlický snažil zachytit myšlenkový vývoj lidstva. Tato sbírka se skládá z reflexivní poezie, drobné epiky a rozsáhlých epických skladeb.
Nejvýraznější však byla Vrchlického lyrika. V raném období převládala intimní a milostná lyrika, vyjadřující touhu po plném prožitku a ideálu. Později se do jeho poezie vkrádaly trpké a bolestné tóny, zejména v období rozpadu manželství.
Vrchlický je znám také jako překladatel děl románské literatury, jako jsou díla Huga, Baudelairea, Dante Alighieriho a Petrarky. Překládal i Shakespeara, Goetha, Schillera, Whitmana a další autory, a své překlady často doprovázel literárními studiemi a eseji.
Jeho próza je méně rozsáhlá a zahrnuje několik povídek a román Loutky (1908). Významnější místo v jeho tvorbě zaujímají dramata – tragédie, činohry a veselohry ve verši i próze, inspirovaná antickou, renesanční historií, českými dějinami i současností.
Pocházel z rodiny kupce a jeho dětství ovlivnil strýc, farář z Ovčárech u Kolína. Vrchlický studoval gymnázium v Klatovech a po maturitě v roce 1872 zahájil studia teologie, která brzy zaměnil za filozofii, historii a románské jazyky. Po třech letech studií odešel do severní Itálie jako vychovatel.
Jeho první sbírka básní, Z hlubin, vyšla již před jeho odjezdem v roce 1875. Pobyt v Itálii znamenal pro Vrchlického umělecký a myšlenkový rozvoj a ujasnění jeho role českého básníka. Po návratu do Čech krátce působil jako učitel a v roce 1879 se oženil s Ludmilou, dcerou spisovatelky S. Podlipské a sestrou Karolíny Světlé. V roce 1890 se stal tajemníkem uměleckého odboru nově založené České akademie věd a umění a v roce 1893 profesorem všeobecné literatury na Karlově univerzitě. O sedm let později, v roce 1901, byl jmenován členem Panské sněmovny.
Na počátku 90. let Vrchlický prožíval tvůrčí a citovou krizi, způsobenou rozpadem manželství a osobními konflikty. V roce 1908 ho uprostřed tvůrčího období postihla mozková mrtvice, která mu znemožnila další intelektuální práci. Poslední roky života strávil v Domažlicích, kde také zemřel.
Vrchlický je autorem 270 knih, převážně básnických děl. Díky nim se stal vůdčí osobností lumírovské školy a jedním z nejvýznamnějších českých básníků 19. století. Jeho tvorba představuje typ pozdně romantického básníka, který je zároveň národním soudcem a představitelem dobového myšlení. Usiloval o vytvoření poezie srovnatelné s evropskou a o posunutí české literatury na vyšší úroveň. Jeho dílo je charakteristické četnými poetismy a novotvary, které mu dodávají knižní styl.
Významnou část jeho tvorby tvoří epika, zejména Zlomky epopeje, ve kterých se Vrchlický snažil zachytit myšlenkový vývoj lidstva. Tato sbírka se skládá z reflexivní poezie, drobné epiky a rozsáhlých epických skladeb.
Nejvýraznější však byla Vrchlického lyrika. V raném období převládala intimní a milostná lyrika, vyjadřující touhu po plném prožitku a ideálu. Později se do jeho poezie vkrádaly trpké a bolestné tóny, zejména v období rozpadu manželství.
Vrchlický je znám také jako překladatel děl románské literatury, jako jsou díla Huga, Baudelairea, Dante Alighieriho a Petrarky. Překládal i Shakespeara, Goetha, Schillera, Whitmana a další autory, a své překlady často doprovázel literárními studiemi a eseji.
Jeho próza je méně rozsáhlá a zahrnuje několik povídek a román Loutky (1908). Významnější místo v jeho tvorbě zaujímají dramata – tragédie, činohry a veselohry ve verši i próze, inspirovaná antickou, renesanční historií, českými dějinami i současností.
Source: ld.johanesville.net