Joan Carol Dennison Vinge

Studovala antropologii a krátce se věnovala archeologii. K psaní ji inspiroval její bývalý manžel Vernor Vinge. Její první úspěšnou povídkou byla „Cínový vojáček“ (1974). Následovaly sbírky povídek „Ohnivá loď“ (1978), „Jantarové oči“ (1980), za kterou získala cenu Hugo v roce 1977, a „Fénix v popelu“ (1985). Po románu „Vyhnanci nebeského pásu“ (1978) napsala rozsáhlý román „Sněhová královna“ (1980), který byl oceněn cenami Hugo a Locus. Příběh se odehrává na planetě Tiamat, kde Sněhová královna, nechtějící přijmout konec své vlády s koncem zimy, vytvoří klon, aby si udržela moc i během léta, kdy by podle tradice měli vládnout noví panovníci. Pokračováním tohoto příběhu je román „Konec světa“ (1984). V románu „Psion“ (1982) vypráví o chlapci s telepatickými schopnostmi na planetě, která je jediným zdrojem krystalů nezbytných pro pohon kosmických lodí. V posledních letech se věnuje především adaptacím sci-fi a fantasy filmů do románové podoby, například „Šílený Max III.“ (1985) a „Jestřábí žena“ (1985).