Ludmila Vaňková
1927 - 2022
česká
not rated
My rating
Ludmila Vaňková, rozená Vaňková, provdaná Paukertová (9. května 1927 – 3. února 2022) byla proslulá především jako autorka historických románů. Čtenáři znají více než dvacet jejích knih, ve kterých oživila dějiny českého království v letech 1169 až 1403, ale psala také sci-fi a fantasy. Její manžel byl malíř a grafik Josef Paukert.
Narodila se v rodině Václava Vaňka, vrchního ředitele národní banky, který byl během heydrichiády popraven. Po válce Ludmila nejprve studovala konzervatoř a poté psychologii a filozofii. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla z důvodu členství v Národní sociální straně vyloučena ze studia a z politických důvodů jí neumožnili nastoupit na divadelní fakultu. Vzdělání dokončila až v letech 1968–71. Zpočátku pracovala jako sekretářka v nakladatelstvích (Evropský literární klub, Čs. spisovatel) a později jako redaktorka (Albatros). V roce 1968 vstoupila do KSČ, ale již následující rok z ní vystoupila. Po nástupu normalizace musela odejít z nakladatelství Albatros a našla uplatnění na železnici. Nejprve pracovala jako výhybkářka ve stanici Karlštejn (1973-77), později, kvůli zhoršujícímu se zraku, prodávala jízdenky. Do roku 1977 nemohla publikovat, poté se mohla věnovat psaní na plný úvazek. I ve vysokém věku si zachovala energii a vitalitu.
Narodila se v rodině Václava Vaňka, vrchního ředitele národní banky, který byl během heydrichiády popraven. Po válce Ludmila nejprve studovala konzervatoř a poté psychologii a filozofii. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla z důvodu členství v Národní sociální straně vyloučena ze studia a z politických důvodů jí neumožnili nastoupit na divadelní fakultu. Vzdělání dokončila až v letech 1968–71. Zpočátku pracovala jako sekretářka v nakladatelstvích (Evropský literární klub, Čs. spisovatel) a později jako redaktorka (Albatros). V roce 1968 vstoupila do KSČ, ale již následující rok z ní vystoupila. Po nástupu normalizace musela odejít z nakladatelství Albatros a našla uplatnění na železnici. Nejprve pracovala jako výhybkářka ve stanici Karlštejn (1973-77), později, kvůli zhoršujícímu se zraku, prodávala jízdenky. Do roku 1977 nemohla publikovat, poté se mohla věnovat psaní na plný úvazek. I ve vysokém věku si zachovala energii a vitalitu.
Source: wikipedia.cz; ct24