Růžena Utěšilová
1900 - 1976
česká
not rated
My rating
Narodila se 13. prosince 1900 v Horní Cerkvi u Pelhřimova v rodině úředníka. Vyrůstala s pěti sourozenci. V roce 1912 se rodina přestěhovala do Prahy. V harmonickém rodinném prostředí dosahovala Růžena Neureiterová, jak se za svobodna jmenovala, vždy vynikajících školních výsledků. Po ukončení měšťanské školy v roce 1915 pokračovala na obchodní školu a v roce 1917 nastoupila na učitelský ústav. Po jeho dokončení v roce 1920 se stala úřednicí Okresní záložny na Smíchově.
Již od dětství projevovala zvědavost a touhu po vědomostech, a proto ve svém volném čase navštěvovala přednášky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zejména profesorů Jana Máchala a Václava Tilleho. V roce 1921 se provdala a po roce 1923 se plně věnovala literární a dramatické tvorbě. Její příběhy často vycházely z osudů dívek z vyšších společenských vrstev, které překonávaly obtíže a nacházely štěstí.
Bez ambicí na uměleckou inovaci si získala oblibu u čtenářů i diváků, kteří navštěvovali divadelní inscenace jejích her. Její tvorba byla žánrově pestrá, zahrnovala romány se sociálním podtextem, detektivní zápletky, humor i romantiku. Často využívala situační komiku a stavěla zápletky na zmatcích, nedorozuměních a zvratech, které vedly k šťastnému rozuzlení.
Literární debutovala románem *Jenka* (1928) a ještě téhož roku vydala rozsáhlejší prózu *Tajemství starých hodin*. V roce 1930 debutovala jako dramatička hrou *Dívčí vzpoura*. Následovaly další úspěšné tituly, jako *Alenina sázka* (1931), *Uličnice* (1932, premiéra 1929), *Směji muži hřešit?* (známá také jako *Štika v rybníce*, 1933, premiéra 1932), *Ctnost na horách* (1934, premiéra 1933) a *Úskok* (1934).
Jejím nejznámějším dílem je třídílný román *Lízin let do nebe* (1937) – *Obecní Líza*, *Lízina učitelka* a *Lízino štěstí*. Podle tohoto románu natočil režisér Václav Wassermann filmy *Lízin let do nebe* (1937) a *Lízino štěstí* (1939). Stejný režisér zfilmoval i román *Klekání* (1937) pod názvem *Druhé mládí* (1938). Po osvobození v roce 1945 vydala romány *Zuzanina dcera* (1946) a *Odejděte ženy!* (1947).
Růžena Utěšilová zemřela v Praze 27. ledna 1976 ve věku 75 let.
Již od dětství projevovala zvědavost a touhu po vědomostech, a proto ve svém volném čase navštěvovala přednášky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zejména profesorů Jana Máchala a Václava Tilleho. V roce 1921 se provdala a po roce 1923 se plně věnovala literární a dramatické tvorbě. Její příběhy často vycházely z osudů dívek z vyšších společenských vrstev, které překonávaly obtíže a nacházely štěstí.
Bez ambicí na uměleckou inovaci si získala oblibu u čtenářů i diváků, kteří navštěvovali divadelní inscenace jejích her. Její tvorba byla žánrově pestrá, zahrnovala romány se sociálním podtextem, detektivní zápletky, humor i romantiku. Často využívala situační komiku a stavěla zápletky na zmatcích, nedorozuměních a zvratech, které vedly k šťastnému rozuzlení.
Literární debutovala románem *Jenka* (1928) a ještě téhož roku vydala rozsáhlejší prózu *Tajemství starých hodin*. V roce 1930 debutovala jako dramatička hrou *Dívčí vzpoura*. Následovaly další úspěšné tituly, jako *Alenina sázka* (1931), *Uličnice* (1932, premiéra 1929), *Směji muži hřešit?* (známá také jako *Štika v rybníce*, 1933, premiéra 1932), *Ctnost na horách* (1934, premiéra 1933) a *Úskok* (1934).
Jejím nejznámějším dílem je třídílný román *Lízin let do nebe* (1937) – *Obecní Líza*, *Lízina učitelka* a *Lízino štěstí*. Podle tohoto románu natočil režisér Václav Wassermann filmy *Lízin let do nebe* (1937) a *Lízino štěstí* (1939). Stejný režisér zfilmoval i román *Klekání* (1937) pod názvem *Druhé mládí* (1938). Po osvobození v roce 1945 vydala romány *Zuzanina dcera* (1946) a *Odejděte ženy!* (1947).
Růžena Utěšilová zemřela v Praze 27. ledna 1976 ve věku 75 let.
Source: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33359-ruzena-utes