Josef Kajetán Tyl
1808 - 1856
česká
not rated
My rating
Josef Kajetán Tyl se narodil v roce 1808 v Kutné Hoře, kde jeho otec působil jako krejčí a vojenský hudebník. V letech 1822–1826 studoval na gymnáziích v Praze a Hradci Králové, kde bydlel u Klicpery. Po krátkém studiu filosofie v Praze se již v roce 1829 uplatnil jako herec v českých hrách v Hilmarově kočovném divadle. Po jeho rozpadu působil v německých divadelních společnostech v Bavorsku, Sasku a Itálii. V roce 1832 získal zaměstnání jako účetní v pražských kasárnách, ale pokračoval v ochotnickém herectví a začal se věnovat redaktorské činnosti a překladům divadelních her z němčiny a Shakespeara, přičemž psal i vlastní dramata.
V letech 1835–1837 byl ředitelem ochotnického Kajetánského divadla, kde hrál i Karel Hynek Mácha. V roce 1842 opustil kasárny a stal se režisérem českého divadla v Růžové ulici v Praze, od roku 1846 pak dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. V roce 1848 byl zvolen poslancem říšského sněmu. Následný porevoluční útlum po roce 1848 pro něj znamenal útoky ze strany konkurence. Byl nucen opustit Prahu a do konce života se živil jako kočovný herec v společnostech J. Kulase a později F. Zöllnera. Vyčerpán zemřel předčasně ve věku 48 let 11. července 1856 v Plzni, kde je pohřben na Mikulášském hřbitově.
Jeho redaktorská kariéra začala v roce 1833. Byl redaktorem časopisu *Jindy a nyní* (od roku 1835 známého jako *Květy*), v letech 1840–1841 *Vlastimilu* a v předrevolučních letech (1846–1847) slavného dvouměsíčníku *Pražský posel*, který se během revoluce 1848 politicky angažoval. Vydával také *Sedlské noviny* pro venkov, které však byly po několika desítkách čísel zastaveny. Často používal pseudonymy.
Z jeho prózy je třeba zmínit novely *Rozina Ruthardová*, *Dekret kutnohorský*, román *Poslední Čech* a povídky *Hudební dobrodruzi*, *Pomněnky* a *Divadelní ředitel*. Největší slávu mu však přinesly divadelní hry, jako například *Nalezenec* (1838), *Paní Marjánka matka pluku* (1845), *Pražský flamendr* (1846), *Paličova dcera* (1847), *Bankrotář* (1848) a *Chudý kejklíř* (1849).
Jednou z jeho prvních her byla *Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka*, inspirovaná vídeňskou fraškou Bauera. Poprvé byla uvedena 21. prosince 1834 a v roce 1930 byla zfilmována. K této hře složil František Škroup písně, mezi nimi i lyrickou píseň *Kde domov můj*, která se stala po vzniku Československa českou národní hymnou.
Mezi další divadelní hry, které Tyl psal v revolučních letech, patří historická dramata *Kutnohorští havíři* (1848), *Jan Hus* (1848), *Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové* (1849), *Žižka z Trocnova* (1849) a báchorky *Strakonický dudák* (1847), *Jiříkovo vidění* (1849), *Tvrdohlavá žena* (1849) a *Lesní panna* (1850).
V letech 1835–1837 byl ředitelem ochotnického Kajetánského divadla, kde hrál i Karel Hynek Mácha. V roce 1842 opustil kasárny a stal se režisérem českého divadla v Růžové ulici v Praze, od roku 1846 pak dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. V roce 1848 byl zvolen poslancem říšského sněmu. Následný porevoluční útlum po roce 1848 pro něj znamenal útoky ze strany konkurence. Byl nucen opustit Prahu a do konce života se živil jako kočovný herec v společnostech J. Kulase a později F. Zöllnera. Vyčerpán zemřel předčasně ve věku 48 let 11. července 1856 v Plzni, kde je pohřben na Mikulášském hřbitově.
Jeho redaktorská kariéra začala v roce 1833. Byl redaktorem časopisu *Jindy a nyní* (od roku 1835 známého jako *Květy*), v letech 1840–1841 *Vlastimilu* a v předrevolučních letech (1846–1847) slavného dvouměsíčníku *Pražský posel*, který se během revoluce 1848 politicky angažoval. Vydával také *Sedlské noviny* pro venkov, které však byly po několika desítkách čísel zastaveny. Často používal pseudonymy.
Z jeho prózy je třeba zmínit novely *Rozina Ruthardová*, *Dekret kutnohorský*, román *Poslední Čech* a povídky *Hudební dobrodruzi*, *Pomněnky* a *Divadelní ředitel*. Největší slávu mu však přinesly divadelní hry, jako například *Nalezenec* (1838), *Paní Marjánka matka pluku* (1845), *Pražský flamendr* (1846), *Paličova dcera* (1847), *Bankrotář* (1848) a *Chudý kejklíř* (1849).
Jednou z jeho prvních her byla *Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka*, inspirovaná vídeňskou fraškou Bauera. Poprvé byla uvedena 21. prosince 1834 a v roce 1930 byla zfilmována. K této hře složil František Škroup písně, mezi nimi i lyrickou píseň *Kde domov můj*, která se stala po vzniku Československa českou národní hymnou.
Mezi další divadelní hry, které Tyl psal v revolučních letech, patří historická dramata *Kutnohorští havíři* (1848), *Jan Hus* (1848), *Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové* (1849), *Žižka z Trocnova* (1849) a báchorky *Strakonický dudák* (1847), *Jiříkovo vidění* (1849), *Tvrdohlavá žena* (1849) a *Lesní panna* (1850).
Source: ld.johanesville.net