Václav Beneš Třebízský byl katolický kněz a prozaický spisovatel.
Narodil se v rodině krejčího, pocházel z rodiny písmáka a ze sourozenců přežil jako jediný, přesto byl často nemocný. Trpěl tuberkulózou plic a kloubů. Vzdělání získal na gymnáziích ve Slaném a v Praze, kde také studoval bohosloví. Kněžské svěcení přijal v roce 1875 a následně působil jako kaplan v Litni u Berouna. Od roku 1876 žil v Klecanech u Prahy.
Třebízský sympatizoval s husitským hnutím a selskými povstáními a ve svých dílech také hájil ideály roku 1848. Svě své povídky publikoval v časopise Lumír.
Zemřel v Mariánských Lázních, kde podstupoval léčbu tuberkulózy. Smrt hosta v lázních se obvykle řešila diskrétně, ale v případě oblíbeného spisovatele Václava B. Třebízského byla učiněna výjimka. 21. června 1884 byl katafalk s rakví vystaven v kostele Nanebevzetí Panny Marie, pohřební průvod a mše se těšily velké účasti. Následující den byla rakev vystavena v Týnském chrámu a 23. června byl Třebízský pohřben na Vyšehradském hřbitově. Nad jeho hrobem se nachází socha „Žal“ od Josefa Václava Bílka, která vyjadřuje hluboký smutek českého národa nad ztrátou významného spisovatele.
Source: spisovatele.cz