JUDr. Václav Vladivoj Tomek (31. května 1818 Hradec Králové – 12. června 1905) byl český historik, archivář, politik a učitel, který působil v druhé polovině 19. století. Nejvíce se proslavil svým rozsáhlým dvanáctisvazkovým *Dějepisem města Prahy* a pětisvazkovými *Základy starého místopisu pražského*, díly, které dodnes nemají konkurenci.
Tomek byl pilný a plodný badatel, zastánce pozitivistického přístupu k historii a archivnictví. Patřil ke konzervativnímu křídlu českých historiků v období národního obrození. Po studiích práv se věnoval soukromému výzkumu a vyučoval děti Františka Palackého, který ho zpočátku podporoval v jeho kariéře. Později se s Palackým názorově rozcházel, i když ne zcela. Od roku 1850 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě a po jejím rozdělení v roce 1882 se stal prvním rektorem české části.
Paralelně se věnoval i politice. V letech 1861 až 1870 byl poslancem českého zemského sněmu a často zprostředkovával jednání mezi českými politiky a vídeňskou vládou. V roce 1885 byl jmenován členem panské sněmovny Říšské rady a v roce 1898 povýšen do rytířského stavu.
Ve svých dílech, zejména v *Dějepise města Prahy*, Tomek ve skutečnosti zpracoval dějiny celé země. Na rozdíl od Palackého kladl důraz na pozitivismus, jasnost a přesné ověřování faktů.