Stanislav Švachouček

Stanislav Švachouček se narodil 12. ledna 1952. Po studiu na pražském technickém vysoké škole, kterou dokončil v roce 1975, se oženil a začal pracovat ve Státním výzkumném ústavu pro stavbu strojů v Běchovicích. Zde se specializoval na ultrazvukovou diagnostiku, získal vědecký titul kandidáta věd a věnoval se svým zájmům. Jeho lukostřelba je dobře známá mezi fanoušky sci-fi, i když jeho úspěchy v této oblasti nejsou široce veřejnosti známy. Po zániku státního výzkumu pokračoval v oboru v soukromé firmě a dnes pracuje v Telekomu. Kvůli změnám ve firmě má v poslední době málo času na koníčky.

Jako jeden z klasiků sci-fi stejné generace jako Ondřej Neff, Josef Pecinovský a Jaroslav Veis se ve své tvorbě zaměřuje především na tento žánr. Jeho povídky se objevily v antologiích Iva Železného Stalo se zítra (1984) a Návrat na planetu Zemi (1985). Na rozdíl od mnoha autorů, kteří po roce 1990 přestali psát, pokračoval v publikování v časopise Ikarie a v dalších sbornících, například Je dobré být mrtvý (2000) a Časovír (2008). V roce 1999 vydal vlastní sbírku povídek Roboramus. Společně s Jiřím W. Procházkou napsal povídky „Druhý krok Neila Armstronga“ a „Gavril se vrací“, které byly vydány ve sborníku Druhý krok nikam (2011).