Ondřej Suchý (* 16. září 1945) je český novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého.
Vyučil se uměleckým truhlářem a začínal jako aranžér a reklamní výtvarník. V 60. letech pracoval v Československé televizi Praha, ve Vysílání pro děti a mládež, kde působil nejprve jako asistent scény a režie, a později jako asistent produkce až do roku 1967.
V letech 1968–1970 redigoval časopis Sedmička (později Sedmička pionýrů) a od roku 1971 působil jako volný novinář. V letech 1978–1991 redigoval sobotní humoristickou přílohu deníku Svobodné Slovo s názvem KVÍTKO.
Od druhé poloviny 60. let se věnuje psaní o grotesce a zábavném průmyslu 30. let. S časopisem Kino spolupracoval od roku 1962 až do jeho zániku. Je autorem mnoha televizních pořadů, například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret, Holky, kluci, komici a dalších.
V současnosti pracuje v Českém rozhlase 2 – Praha jako externí redaktor Redakce slovesného vysílání. S Československým rozhlasem začal spolupracovat již v Plzni v roce 1962. Od 90. let připravuje a uvádí dva stálé pořady: zábavný týdeník PADESÁTNÍK a pořad Nostalgické muzeum zábavy, ve kterém rozhovory vede se zpěváky, herci, hudebníky, režiséry a spisovateli. Za tyto pořady získal v roce 1993 Prix Bohemia Radio a v roce 1999 Národní cenu Prix Bohemia Radio.
Vydal přes tři desítky knih (například Exkurze do království grotesky, Vlasta Burian na cestě do 21. století, Oldřich Nový přichází, Werichův Golem a Golemův Werich, Velká kniha o Chaplinovi, Z klobouku doktora Šlitra, František, co Nepil pivo, Ljuba Hermanová, Účtenka z Kavárničky dříve narozených, Inka Zemánková, Pár halířů z Padesátníku a další), a také knihy pro děti (Kupte strunu za korunu, Chytila Dáda žížalu Jůlii, Dáda má kosa Oskara a další).
Je autorem více než 600 textů písní (od roku 1970 zastupovaných OSA, nyní členem OSA a 2. místopředsedou Hudební nadace OSA). V roce 1998 obdržel Zlatou desku Supraphonu za výběr a sestavu MC/CD filmových písniček Rozvíjej se poupátko.
Zajímají ho klauni a komici – filmoví, kabaretní i cirkusoví – a v současné době se intenzivně věnuje mapování historie zábavného umění u nás v letech 40., 50. a 60.
Nejvíce si váží seznámení a přátelství s arménským klaunem a mimem Leonidem Jengibarovem, švýcarským klaunem a mimem Dimitrim a s předními osobnostmi české filmové a divadelní komedie Janem Werichem a Oldřichem Novým. Spolupracoval na memoárech Ljuby Hermanové, Felixe Holzmanna, Svatopluka Beneše (pro časopis Kino) a Hany Vítové (pro přílohu Svobodného Slova).
Source: www.fdb.cz