Lubomír Štrougal
1924 - 2023
česká
not rated
My rating
JUDr. Lubomír Štrougal byl významný komunistický politik, který zastával posty ministra vnitra a následně československého premiéra v letech 1970 až 1988.
Štrougal pocházel z rodiny s levicovými tradicemi – jeho otec byl aktivním členem KSČ a za války byl popraven nacisty. Po válce vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
Jeho politická kariéra začala již v roce 1948 v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích. V roce 1957 se stal vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ pro Jihočeský kraj a o rok později byl zvolen do Ústředního výboru KSČ.
V letech 1959–1961 působil jako ministr zemědělství, ale klíčové bylo jeho působení v letech 1961–1965 jako ministr vnitra. Na tomto postu, v rámci komunistického režimu, si vybudoval důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu později pomohly v kariéře.
Během sovětské okupace v roce 1968 zastupoval vládu, když premiér Oldřich Černík jednal v Moskvě. Štrougal odmítl účast ve vládě, kterou se pokoušel sestavit Alojz Indra, a jeho vláda se profilovala jako odpůrce okupace.
Po nástupu Gustáva Husáka k moci Štrougal změnil postoj, přijal nabídku Husákova vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politiky „normalizace“ v následujících dvaceti letech.
V období normalizace byl dvacet let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a osmnáct let (1970–1988) předsedou federální vlády.
Spolu s Gustávem Husákem se stal symbolem normalizace, spojeným s nesvobodou, cenzurou, nátlakem na oponenty a v osmdesátých letech i s ekonomickou stagnací.
Po nástupu Michaila Gorbačova k moci v SSSR se Štrougal postavil na stranu reforem, ale jeho frakce vnitrostranický boj prohrála. Gorbačovova perestrojka se v Československu omezila na rétoriku a Štrougal byl v roce 1988 nucen opustit post předsedy vlády a následně i předsednictvo Ústředního výboru KSČ.
Po listopadových událostech roku 1989 neúspěšně kandidoval na post předsedy KSČ. V prosinci 1989 se stáhl z veřejného života a v roce 1990 byl z KSČ vyloučen.
V devadesátých letech byl neúspěšně obviněn z trestných činů souvisejících s jeho působením ve funkci předsedy vlády.
Štrougal pocházel z rodiny s levicovými tradicemi – jeho otec byl aktivním členem KSČ a za války byl popraven nacisty. Po válce vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
Jeho politická kariéra začala již v roce 1948 v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích. V roce 1957 se stal vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ pro Jihočeský kraj a o rok později byl zvolen do Ústředního výboru KSČ.
V letech 1959–1961 působil jako ministr zemědělství, ale klíčové bylo jeho působení v letech 1961–1965 jako ministr vnitra. Na tomto postu, v rámci komunistického režimu, si vybudoval důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu později pomohly v kariéře.
Během sovětské okupace v roce 1968 zastupoval vládu, když premiér Oldřich Černík jednal v Moskvě. Štrougal odmítl účast ve vládě, kterou se pokoušel sestavit Alojz Indra, a jeho vláda se profilovala jako odpůrce okupace.
Po nástupu Gustáva Husáka k moci Štrougal změnil postoj, přijal nabídku Husákova vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politiky „normalizace“ v následujících dvaceti letech.
V období normalizace byl dvacet let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a osmnáct let (1970–1988) předsedou federální vlády.
Spolu s Gustávem Husákem se stal symbolem normalizace, spojeným s nesvobodou, cenzurou, nátlakem na oponenty a v osmdesátých letech i s ekonomickou stagnací.
Po nástupu Michaila Gorbačova k moci v SSSR se Štrougal postavil na stranu reforem, ale jeho frakce vnitrostranický boj prohrála. Gorbačovova perestrojka se v Československu omezila na rétoriku a Štrougal byl v roce 1988 nucen opustit post předsedy vlády a následně i předsednictvo Ústředního výboru KSČ.
Po listopadových událostech roku 1989 neúspěšně kandidoval na post předsedy KSČ. V prosinci 1989 se stáhl z veřejného života a v roce 1990 byl z KSČ vyloučen.
V devadesátých letech byl neúspěšně obviněn z trestných činů souvisejících s jeho působením ve funkci předsedy vlády.
Source: https://zivotopis.osobnosti.cz...