Otakar Štěrba

Otakar Štěrba vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stal se uznávaným odborníkem na hydrobiologii. Je vášnivým horolezcem a cestovatelem, který jako první sjížděl řadu asijských řek a vedl první českou vědeckou expedici do Himalájí. Získané poznatky zpracoval do osmi vědecko-populárních knih, populárně-naučných filmů, výukových televizních pořadů a četných odborných přednášek.

V roce 1990 založil Katedru ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, jako první vysokou školu v České republice, která tento obor nabízela. O rok později byl jmenován prvním profesorem ekologie a zavedl studijní program „Ochrana a tvorba životního prostředí“, který následně převzaly všechny přírodovědecké fakulty v zemi. Katedru ekologie vedl od jejího založení do roku 2000, s výjimkou let 1990–1994, kdy působil jako děkan fakulty. Hlavním cílem jeho práce je obnova přírodní rovnováhy.

Otakar Štěrba s oblibou dokumentuje životní prostředí, zejména kontinentální vody, během svých cest po světě. Jeho první režijní dokumenty, *Velká řeka* (1980) a *Velké krajinné ekosystémy* (1981), vznikly ve spolupráci s Krátkým filmem Praha. Následně spolupracoval s Československou televizí na dokumentech *Československé ženy v Himalájích* (1985) a *Přelidněné Himaláje* (1985). Jako odborný konzultant se podílel na celovečerním filmu Zdeňka Sirového *Cesta na jihozápad* (1989) a podílel se na scénáři pětidílného seriálu *Zeměpis světa – Příběhy z ostrovních říší Tichomoří* (2002). V letech 2005 až 2007 natáčel a režíroval v Pákistánu dokumentární film *Nemocnice na konci světa* (2008), který se vyznačuje silným humanitárním poselstvím.