Petr Stančík
Petr Odillo Stradický - Stanczyk ze Strdic, Odillo Stradický ze Strdic, Petr Odillo Stradický ze Strdic
Pseudonym
1968
česká
not rated
My rating
Petr Stančík, známý také jako Petr Odillo Stradický – Stanczyk ze Strdic, se narodil 9. června 1968 v Rychnově nad Kněžnou. Studia na pedagogické fakultě a DAMU nedokončil a věnoval se učitelství a televizní režii. Od roku 1995 se živí jako reklamní textař a žije v Praze.
Jeho literární debut, kniha Obojí pramen (1992), je pseudomytické dílo na hranici poezie a prózy. Tato „barokní fantasy“ plná rytířů, mnichů a dalších postav se nese v duchu hermetismu a symbolismu. Charakteristickým znakem Stradického psaní je archaizující jazyk s množstvím novotvarů a silný fantazijní prvek. Druhou knihou, Admirál čaje (1996), se autor zařadil do proudu postmoderny. Vytváří rozsáhlé světy, kde se hra a sebemystifikace stávají metodou. Pohrává si s dějinnými událostmi a fantasmagoriemi, čímž vytváří alternativní reality, a proto mu je blízké i internetové prostředí. Neustále boří a staví novou skutečnost, napodobuje stvořitele a zkoumá hranice mezi božským a chaosem.
I v dalších prózách překračuje logiku a racionalismus, ale jeho styl se zdá být zklidněnější. V souboru Zlomená nadkova (1997) se slova stávají smysluplnými, ale stále zůstávají srozumitelná. Orgie fantazie ustupují ukázněnějšímu vyprávění, přesto autor střídá stylizace a žánry, včetně „meta“ detektivek a pohádek. Neustále se vrací k procesu tvoření a stvoření, přičemž v jeho dílech nechybí humor, včetně toho černého, a překvapivá otevřenost.
Ačkoli se občas inspiruje dobrodružnou a hermetickou literaturou, jako u Michala Ajvaze, Stradický je více živelný a básnivý. Jeho prózy se přibližují poezii, a tím se vzdalují tajemnu. Jeho básnické sbírky jsou osobnější a intimnější, a zároveň více tradiční. Zkoumají milostnou tematiku a věčné napětí mezi tělem a duchem, využívají rýmy a autorovu obsedantní práci s jazykem, projevující se v novotvarech.
Stradický napsal také divadelní hru Svatá... svatá? svatá! Ludmila (2002) a sestavil kontroverzní antologii české poezie 20. století Ryby katedrál (2001).
Jeho literární debut, kniha Obojí pramen (1992), je pseudomytické dílo na hranici poezie a prózy. Tato „barokní fantasy“ plná rytířů, mnichů a dalších postav se nese v duchu hermetismu a symbolismu. Charakteristickým znakem Stradického psaní je archaizující jazyk s množstvím novotvarů a silný fantazijní prvek. Druhou knihou, Admirál čaje (1996), se autor zařadil do proudu postmoderny. Vytváří rozsáhlé světy, kde se hra a sebemystifikace stávají metodou. Pohrává si s dějinnými událostmi a fantasmagoriemi, čímž vytváří alternativní reality, a proto mu je blízké i internetové prostředí. Neustále boří a staví novou skutečnost, napodobuje stvořitele a zkoumá hranice mezi božským a chaosem.
I v dalších prózách překračuje logiku a racionalismus, ale jeho styl se zdá být zklidněnější. V souboru Zlomená nadkova (1997) se slova stávají smysluplnými, ale stále zůstávají srozumitelná. Orgie fantazie ustupují ukázněnějšímu vyprávění, přesto autor střídá stylizace a žánry, včetně „meta“ detektivek a pohádek. Neustále se vrací k procesu tvoření a stvoření, přičemž v jeho dílech nechybí humor, včetně toho černého, a překvapivá otevřenost.
Ačkoli se občas inspiruje dobrodružnou a hermetickou literaturou, jako u Michala Ajvaze, Stradický je více živelný a básnivý. Jeho prózy se přibližují poezii, a tím se vzdalují tajemnu. Jeho básnické sbírky jsou osobnější a intimnější, a zároveň více tradiční. Zkoumají milostnou tematiku a věčné napětí mezi tělem a duchem, využívají rýmy a autorovu obsedantní práci s jazykem, projevující se v novotvarech.
Stradický napsal také divadelní hru Svatá... svatá? svatá! Ludmila (2002) a sestavil kontroverzní antologii české poezie 20. století Ryby katedrál (2001).
Source: czlit