Fráňa Šrámek
1877 - 1952
česká
not rated
My rating
Fráňa Šrámek (19. ledna 1877, Sobotka – 1. července 1952, Praha) byl český básník, spisovatel, dramatik a výrazná, rebelsky smýšlející osobnost.
Narodil se v Sobotce a v roce 1885 se s rodinou přestěhoval do Písku, který si oblíbil a který se stal častým motivem v jeho dílech. Během studií bydlel v domě U koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 dokončil gymnázium v Roudnici nad Labem.
V roce 1899 nastoupil na vojenskou službu, kterou mu kvůli jeho postojům prodloužili o rok. Již tehdy se projevoval jako odpůrce války. V září 1914 vážně onemocněl.
Po vojně studoval práva, která dokončil v roce 1905 a poté se plně věnoval literatuře.
Zapojil se do pražského literárního života, spolupracoval s časopisem Nový kult vedeným S. K. Neumannem a redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, jednou za účast na demonstraci a podruhé kvůli antimilitaristické básni Píšou mi psaní.
Během první světové války byl povolán na ruskou frontu. Kvůli revmatismu byl v září 1914 hospitalizován v Brně, v červnu 1915 pak narukoval do Itálie a Rumunska.
V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Je pohřben ve svém rodném městě Sobotce na místním hřbitově, kterému věnoval jednu ze svých nejznámějších básní, Sobotecký hřbitov.
Jeho tvorba je ovlivněna impresionismem a silným antimilitaristickým, až pacifistickým přesvědčením. Angažoval se v anarchistickém hnutí a stal se důležitým představitelem generace anarchistických buřičů.
Jeho díla jsou silně levicová a inspirovaná anarchismem. Měla významný vliv na mladou generaci mezi válkami a některé jeho básně se staly revolučními písněmi.
Základní témata jeho tvorby zahrnují přírodu, odpor k válce – který se projevuje i odmítáním obranných válek – a milostné vztahy mladých lidí, kteří se vzpírají společenským normám.
Narodil se v Sobotce a v roce 1885 se s rodinou přestěhoval do Písku, který si oblíbil a který se stal častým motivem v jeho dílech. Během studií bydlel v domě U koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 dokončil gymnázium v Roudnici nad Labem.
V roce 1899 nastoupil na vojenskou službu, kterou mu kvůli jeho postojům prodloužili o rok. Již tehdy se projevoval jako odpůrce války. V září 1914 vážně onemocněl.
Po vojně studoval práva, která dokončil v roce 1905 a poté se plně věnoval literatuře.
Zapojil se do pražského literárního života, spolupracoval s časopisem Nový kult vedeným S. K. Neumannem a redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, jednou za účast na demonstraci a podruhé kvůli antimilitaristické básni Píšou mi psaní.
Během první světové války byl povolán na ruskou frontu. Kvůli revmatismu byl v září 1914 hospitalizován v Brně, v červnu 1915 pak narukoval do Itálie a Rumunska.
V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Je pohřben ve svém rodném městě Sobotce na místním hřbitově, kterému věnoval jednu ze svých nejznámějších básní, Sobotecký hřbitov.
Jeho tvorba je ovlivněna impresionismem a silným antimilitaristickým, až pacifistickým přesvědčením. Angažoval se v anarchistickém hnutí a stal se důležitým představitelem generace anarchistických buřičů.
Jeho díla jsou silně levicová a inspirovaná anarchismem. Měla významný vliv na mladou generaci mezi válkami a některé jeho básně se staly revolučními písněmi.
Základní témata jeho tvorby zahrnují přírodu, odpor k válce – který se projevuje i odmítáním obranných válek – a milostné vztahy mladých lidí, kteří se vzpírají společenským normám.
Source: ld.johanesville.net