Ludvík Souček
1926 - 1978
česká
not rated
My rating
MUDr. Ludvík Souček (17. května 1926, Praha – 26. prosince 1978, Praha) byl český spisovatel, který se věnoval science fiction, zejména pro mladé čtenáře, a popularizaci záhadologických teorií v literatuře faktu.
Vystudoval gymnázium v Praze-Bubenči a v roce 1951 Lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Po studiích působil jako asistent na zubní klinice, poté v armádě, kde sloužil jako lékař v Koreji a následně v Ústřední vojenské nemocnici. V letech 1964–1968 pracoval na Ministerstvu národní obrany, krátce v ÚV KSČ a v armádní redakci Československé televize. Poslední roky života strávil v nakladatelství Albatros, odkud odešel do invalidního důchodu v roce 1976.
Byl mimořádně plodným autorem desítek knih žánrů vědecko-populární, vědecko-fantastický a beletristický. Vedle psaní se věnoval fotografii, o níž napsal několik odborných publikací. Mezi jeho další díla patří *Kam nedosáhne hlas*, *Co oko nevidí*, *Velké otazníky* a *Blázniví vynálezci*.
Součkovým hlavním zájmem byla „dänikenovská“ témata – záhady minulosti, mimozemské návštěvy a utajené vědomosti starých kultur. Zpopularizoval je v bestsellerech *Tušení stínu* a *Tušení souvislostí*. Fragment třetího dílu, *Tušení světla*, vyšel až v roce 1992 s úvodní studií Františka Novotného, která se věnuje i autorově osobnosti a okolnostem zmizení rukopisu.
Souček přeložil do češtiny dílo Ericha von Dänikena *Vzpomínky na budoucnost*. Jeho vlastní tvorba nebyla primárně zaměřena na zábavu, ale spíše na prezentaci reálných hypotéz v beletrii, jak dokládá doslov k románu *Případ baskervillského psa*.
Součkovy knihy byly oblíbené díky napínavému, čtivému a vtipnému stylu, který se odlišoval od vážnějších děl jiných SF autorů.
V roce 1964 vyšel první díl trilogie *Cesta slepých ptáků*, která ho proslavila v žánru science fiction. Příběh sleduje objev mimozemských artefaktů na Islandu a pátrání po jejich tajemstvích. Následovaly díly *Runa Rider* a *Sluneční jezero*. Trilogie je napsána formou deníků a doplněna fotografiemi, což zvyšuje její sugestivitu a věrohodnost. *Cesta slepých ptáků* získala v roce 1964 Cenu Marie Majerové.
Další SF romány zahrnují *Krotitelé ďáblů* a *Případ ztraceného suchoplavce*. V povídkových sbírkách *Bratři Černé planety* a *Zájem Galaxie* se objevují témata jako mimozemšťané, tajemné kláštery a futuristické technologie.
Souček se věnoval i detektivním novelám (*Případ Jantarové komnaty*, *Případ baskervillského psa*) a sbírkám novel (*Operace „kili“*, *Pevnost bílých mravenců*).
Po autorově smrti vyšly romány *Blázni z Hepteridy* a *Bohové Atlantidy*, stejně jako torza *Železo přichází z hvězd* a sbírky povídek *Hippokratův slib* a *Velký rekonstruktér*.
Souček se zasloužil o rozvoj českého SF fandomu a v anketách časopisu Ikarie se opakovaně umisťoval mezi nejoblíbenějšími českými autory science fiction.
Vystudoval gymnázium v Praze-Bubenči a v roce 1951 Lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Po studiích působil jako asistent na zubní klinice, poté v armádě, kde sloužil jako lékař v Koreji a následně v Ústřední vojenské nemocnici. V letech 1964–1968 pracoval na Ministerstvu národní obrany, krátce v ÚV KSČ a v armádní redakci Československé televize. Poslední roky života strávil v nakladatelství Albatros, odkud odešel do invalidního důchodu v roce 1976.
Byl mimořádně plodným autorem desítek knih žánrů vědecko-populární, vědecko-fantastický a beletristický. Vedle psaní se věnoval fotografii, o níž napsal několik odborných publikací. Mezi jeho další díla patří *Kam nedosáhne hlas*, *Co oko nevidí*, *Velké otazníky* a *Blázniví vynálezci*.
Součkovým hlavním zájmem byla „dänikenovská“ témata – záhady minulosti, mimozemské návštěvy a utajené vědomosti starých kultur. Zpopularizoval je v bestsellerech *Tušení stínu* a *Tušení souvislostí*. Fragment třetího dílu, *Tušení světla*, vyšel až v roce 1992 s úvodní studií Františka Novotného, která se věnuje i autorově osobnosti a okolnostem zmizení rukopisu.
Souček přeložil do češtiny dílo Ericha von Dänikena *Vzpomínky na budoucnost*. Jeho vlastní tvorba nebyla primárně zaměřena na zábavu, ale spíše na prezentaci reálných hypotéz v beletrii, jak dokládá doslov k románu *Případ baskervillského psa*.
Součkovy knihy byly oblíbené díky napínavému, čtivému a vtipnému stylu, který se odlišoval od vážnějších děl jiných SF autorů.
V roce 1964 vyšel první díl trilogie *Cesta slepých ptáků*, která ho proslavila v žánru science fiction. Příběh sleduje objev mimozemských artefaktů na Islandu a pátrání po jejich tajemstvích. Následovaly díly *Runa Rider* a *Sluneční jezero*. Trilogie je napsána formou deníků a doplněna fotografiemi, což zvyšuje její sugestivitu a věrohodnost. *Cesta slepých ptáků* získala v roce 1964 Cenu Marie Majerové.
Další SF romány zahrnují *Krotitelé ďáblů* a *Případ ztraceného suchoplavce*. V povídkových sbírkách *Bratři Černé planety* a *Zájem Galaxie* se objevují témata jako mimozemšťané, tajemné kláštery a futuristické technologie.
Souček se věnoval i detektivním novelám (*Případ Jantarové komnaty*, *Případ baskervillského psa*) a sbírkám novel (*Operace „kili“*, *Pevnost bílých mravenců*).
Po autorově smrti vyšly romány *Blázni z Hepteridy* a *Bohové Atlantidy*, stejně jako torza *Železo přichází z hvězd* a sbírky povídek *Hippokratův slib* a *Velký rekonstruktér*.
Souček se zasloužil o rozvoj českého SF fandomu a v anketách časopisu Ikarie se opakovaně umisťoval mezi nejoblíbenějšími českými autory science fiction.
Source: http://www.legie.info, cs.wikipedia.org