Sofoklés byl významný řecký dramatik. Jeho otec, Sofillos, byl majetný výrobce zbraní a Sofoklés v mládí dostával kvalitní vzdělání v gymnastice i hudbě.
Po vítězství Řeků nad Peršany u Salaminy roku 480 př. n. l. vedl Sofoklés chlapecký sbor, který zpíval oslavný paian.
V počátcích své tvorby sám vystupoval v hrách, ale kvůli slabému hlasu se herectví vzdal, jak bylo v té době zvykem. Přestože dostával nabídky z jiných měst, zůstal věrný Athénám a tyto nabídky odmítal.
Sofoklés se aktivně podílel na správě athénského státu. V letech 443–442 př. n. l. byl pokladníkem athénské říše, v letech 441–440 př. n. l. sloužil jako stratég, jeden z deseti nejvyšších vojenských velitelů, a bojoval po boku Perikla proti Samu. V roce 413 př. n. l. byl zvolen do mimořádné komise, která po porážce na Sicílii převzala řízení státu.
Jako kněz démona Halóna se Sofoklés podílel na zavedení kultu Asklépia v Athénách roku 420 př. n. l. Za to byl po smrti uctíván jako hrdina Dexión.
V pozdním věku se Sofoklés ocitl v nepříjemné situaci, když ho jeho syn Iofón obvinil z duševní slabosti a žádal o omezení jeho právní způsobilosti. Sofoklés obvinění vyvrátil před soudem přednesením písně na Athény, která byla součástí jeho nové tragédie.