Bedřich Smetana

Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel období romantismu. Narodil se do rodiny sládka, ale od dětství se věnoval hudbě, především hře na klavír a skládání. Po studiích u Josefa Proksche působil od roku 1847 v Praze jako klavírista a učitel hudby. V letech 1856–1861 pak působil ve švédském Göteborgu jako dirigent a hudební pedagog. Po návratu do Prahy se aktivně zapojil do českého společenského a kulturního života, pracoval jako hudební kritik a v letech 1866–1874 byl prvním kapelníkem Prozatímního divadla. Nejvýznamnější byla jeho tvorba oper.

Přestože v padesáti letech ohluchl, i po ztrátě sluchu skládal svá nejlepší díla. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval a nakonec vedl k šílenství; zemřel v pražském ústavu.

Smetana se ve své tvorbě snažil vytvořit osobitý český hudební styl, inspirovaný domácími tradicemi i soudobou světovou hudbou. Jeho vzorem byl Franz Liszt. Skládal opery různých žánrů a položil tak základy českého operního repertoáru. Největšího uznání, i v zahraničí, se dočkala komická opera Prodaná nevěsta, považovaná za prototyp české národní opery. Mezi jeho další známá díla patří cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“, významné příspěvky do vývoje těchto žánrů. Napsal také řadu klavírních skladeb a sborů.

Smetana vyvolával během života i po smrti vášnivé diskuse, ale stal se předním představitelem české hudby a kultury. Je považován za zakladatele moderní české národní hudby a ovlivnil generace českých skladatelů. Jeho dílo a život jsou v Česku stále předmětem zájmu odborníků i posluchačů a jsou všeobecně známé. Ve světě však není jeho sláva tak velká jako u Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka.