Věra Sládková
1927 - 2006
česká
not rated
My rating
Věra Sládková-Hořavová (*1. května 1927, Brno – †2. dubna 2006, Bílovice nad Svitavou) byla česká básnířka, prozaička a dramatička.
Dětství prožila ve Frývaldově v Sudetech, odkud byla s rodiči v roce 1938 vyhnána v důsledku německých etnických čistek. Rodina našla útočiště v Brně-Králově Poli. Během války byla nucena pracovat v německé pojišťovně. Po válce absolvovala Obchodní školu UNRRA.
Po škole nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Vdala se a s manželem se přestěhovala do Kunštátu na Moravě. Po potratu dvojčat se vrátila do Brna, kde porodila dceru a následně se rozvedla. Živila se brigádami a intenzivně se věnovala literatuře. Publikovala v kulturních časopisech a pozornost vzbudila zejména básní Kůň, která ji přivedla do konfliktu s tehdejšími mocenskými strukturami.
V roce 1961 vyšla její kniha povídek Kráska s cejchem, zpracovávající předválečné a válečné zážitky. Napsala novelu Nůž, kterou však po neshodách s nakladatelstvím Československý spisovatel spálila. V roce 1964 vydala sbírku básní Černé vlaštovky, v roce 1967 sbírku povídek Otázky kočky a v roce 1969 novelu Klec, která začínala provokativní větou: „Jsem fízl.“ Tato novela vycházela z osobní zkušenosti, neboť rodinný přítel, krycím jménem Jeřabinka, na ni donášel.
Normalizace ji zasáhla tvrdě. Nemohla publikovat ani najít zaměstnání. Ve své tvorbě se vracela k válečným vzpomínkám. Napsala novelu Poslední vlak z Frývaldova, která byla pro tehdejší režim přijatelná a vyšla v roce 1974. Následovala novela Pluky zla, kterou adaptovala do tří rozhlasových her: Poslední vlak z Frývaldova, Pochod bílých punčoch a Nedostateční dlouholebci. Režisér Karel Kachyňa se původně chtěl pustit do filmové adaptace, ale nakonec se rozhodl pro televizní seriál. Věra Sládková-Hořavová napsala pokračování novel pod názvem Dítě svoboděnky a všechny tři novely vydala v roce 1982 v nakladatelství Mladá fronta pod názvem Malý muž a velká žena. Ve stejném roce vyšla její sbírka povídek Kouzelníkův návrat, podle které natočilo barrandovské studio v roce 1984 stejnojmenný film.
V roce 1983 se podruhé provdala a v roce 1985 byl dokončen seriál Vlak dětství a naděje. Jeho vysílání bylo na zásah cenzury odvoláno a seriál zůstal až do jara 1989 v trezoru. Napsala román Pověry budoucnosti, který však, navzdory pozitivním lektorským posudkům, nebyl nikdy vydán. Seriál byl nakonec vysílán v nepříznivé době, ale získal obrovskou sledovanost. Po odvysílání seriálu následovala televizní inscenace Ztráta paměti. Česká televize seriál odvysílala celkem šestkrát a byl také vysílán v několika evropských zemích. Věra Sládková-Hořavová však byla již vážně nemocná, přestala tvořit a v roce 2006 zemřela.
Dětství prožila ve Frývaldově v Sudetech, odkud byla s rodiči v roce 1938 vyhnána v důsledku německých etnických čistek. Rodina našla útočiště v Brně-Králově Poli. Během války byla nucena pracovat v německé pojišťovně. Po válce absolvovala Obchodní školu UNRRA.
Po škole nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Vdala se a s manželem se přestěhovala do Kunštátu na Moravě. Po potratu dvojčat se vrátila do Brna, kde porodila dceru a následně se rozvedla. Živila se brigádami a intenzivně se věnovala literatuře. Publikovala v kulturních časopisech a pozornost vzbudila zejména básní Kůň, která ji přivedla do konfliktu s tehdejšími mocenskými strukturami.
V roce 1961 vyšla její kniha povídek Kráska s cejchem, zpracovávající předválečné a válečné zážitky. Napsala novelu Nůž, kterou však po neshodách s nakladatelstvím Československý spisovatel spálila. V roce 1964 vydala sbírku básní Černé vlaštovky, v roce 1967 sbírku povídek Otázky kočky a v roce 1969 novelu Klec, která začínala provokativní větou: „Jsem fízl.“ Tato novela vycházela z osobní zkušenosti, neboť rodinný přítel, krycím jménem Jeřabinka, na ni donášel.
Normalizace ji zasáhla tvrdě. Nemohla publikovat ani najít zaměstnání. Ve své tvorbě se vracela k válečným vzpomínkám. Napsala novelu Poslední vlak z Frývaldova, která byla pro tehdejší režim přijatelná a vyšla v roce 1974. Následovala novela Pluky zla, kterou adaptovala do tří rozhlasových her: Poslední vlak z Frývaldova, Pochod bílých punčoch a Nedostateční dlouholebci. Režisér Karel Kachyňa se původně chtěl pustit do filmové adaptace, ale nakonec se rozhodl pro televizní seriál. Věra Sládková-Hořavová napsala pokračování novel pod názvem Dítě svoboděnky a všechny tři novely vydala v roce 1982 v nakladatelství Mladá fronta pod názvem Malý muž a velká žena. Ve stejném roce vyšla její sbírka povídek Kouzelníkův návrat, podle které natočilo barrandovské studio v roce 1984 stejnojmenný film.
V roce 1983 se podruhé provdala a v roce 1985 byl dokončen seriál Vlak dětství a naděje. Jeho vysílání bylo na zásah cenzury odvoláno a seriál zůstal až do jara 1989 v trezoru. Napsala román Pověry budoucnosti, který však, navzdory pozitivním lektorským posudkům, nebyl nikdy vydán. Seriál byl nakonec vysílán v nepříznivé době, ale získal obrovskou sledovanost. Po odvysílání seriálu následovala televizní inscenace Ztráta paměti. Česká televize seriál odvysílala celkem šestkrát a byl také vysílán v několika evropských zemích. Věra Sládková-Hořavová však byla již vážně nemocná, přestala tvořit a v roce 2006 zemřela.
Source: spisovatele.cz