Kirill Michajlovič Simonov

Kirill Michajlovič Simonov (rusky: Кирилл Михайлович Симонов), narozený 28. listopadu 1915 v Petrohradě a zemřelý 28. srpna 1979 v Moskvě, byl ruský sovětský spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Kvůli vadě řeči, pro kterou měl problémy s vyslovováním hlásky „r“ a tvrdým „l“, používal pseudonym Konstantin. Jeho matka ho však takto nikdy neoslovovala a láskyplně mu říkala Kirjušo.

Pocházel z rodiny generálmajora a kněžny, ale svého otce neznal, neboť zmizel na frontě 1. světové války. Před spisovatelskou dráhou působil jako válečný dopisovatel. Jeho tvorba čerpala z osobních zkušeností z druhé světové války, kde se snažil kombinovat prvky dokumentární a epické literatury. Jeho díla nelze považovat za spolehlivý zdroj historických informací.

Studoval na Literárním institutu Maxima Gorkého, Moskevském institutu filozofie, literatury a historie a absolvoval kurzy pro válečné korespondenty na Vojensko-politické akademii V. I. Lenina.

V letech 1952–1956 byl kandidátem ÚV KSSS, v letech 1956–1961 a od roku 1976 členem ústřední revizní komise KSSS a v letech 1946–1954 poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Napsal básně, lyriku (například sbírku *Přátelé a nepřátelé*), povídky, novely a romány, které zobrazují hrdinství ruských vojáků a život civilistů během druhé světové války (*Dny a noci*, trilogie *Živí a mrtví*, *Člověk se nerodí pro válku*, *Poslední léto*). Je také autorem divadelních her (*Ruští lidé*, *Ruská otázka*, *Čtvrtý*) a publicistických textů (*Tábor smrti*, *Dopisy z Československa*, *Historie mladého muže*, *Než zmlkla děla*).