Josef Šimánek
1883 - 1959
česká
not rated
My rating
Josef Šimánek (16. března 1883 v Jindřichově Hradci – 16. listopadu 1959 v Praze) byl český básník, prozaik a dramatik, který byl členem společnosti Universalia.
Dětství a mládí prožil na Jindřichohradecku, jehož krajina ho po celý život inspirovala. Studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci a později na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze světovou literaturu a moderní filologii, kde v roce 1909 získal doktorát.
Jeho raná tvorba se vyznačovala dekadentním stylem a Šimánek patřil k představitelům České moderny. Často se ve svých dílech zabýval okultními a mystickými tématy a je považován za jednoho z prvních autorů české sci-fi literatury. Inspiraci nacházel především v antickém období.
Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a jako odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Působil jako redaktor v řadě periodik, například v Pokrokové revui (1909–10), Knihovně západních literatur (1909), Knihovně pro filosofii, umění a život (1911), Zrcadle (1911–12), Týdnu světem (1913), Novém obzoru (1914) a dalších. Od roku 1918 působil v Zemské komisi pro péči o mládež a v letech 1924–49 vedl knihovnu Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů.
Mezi jeho přátele patřili grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, filosof Vladimír Hoppe s manželkou, výtvarnicí Marií Hoppeovou-Teinitzerovou, a především básník Jaroslav Vrchlický, kterého na podzim 1910 doprovázel do Opatie u Jadranu. Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou, kterou navštěvoval v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si oblíbila jeho knihy a brala si je s sebou na svá koncertní turné.
Dětství a mládí prožil na Jindřichohradecku, jehož krajina ho po celý život inspirovala. Studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci a později na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze světovou literaturu a moderní filologii, kde v roce 1909 získal doktorát.
Jeho raná tvorba se vyznačovala dekadentním stylem a Šimánek patřil k představitelům České moderny. Často se ve svých dílech zabýval okultními a mystickými tématy a je považován za jednoho z prvních autorů české sci-fi literatury. Inspiraci nacházel především v antickém období.
Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a jako odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Působil jako redaktor v řadě periodik, například v Pokrokové revui (1909–10), Knihovně západních literatur (1909), Knihovně pro filosofii, umění a život (1911), Zrcadle (1911–12), Týdnu světem (1913), Novém obzoru (1914) a dalších. Od roku 1918 působil v Zemské komisi pro péči o mládež a v letech 1924–49 vedl knihovnu Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů.
Mezi jeho přátele patřili grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, filosof Vladimír Hoppe s manželkou, výtvarnicí Marií Hoppeovou-Teinitzerovou, a především básník Jaroslav Vrchlický, kterého na podzim 1910 doprovázel do Opatie u Jadranu. Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou, kterou navštěvoval v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si oblíbila jeho knihy a brala si je s sebou na svá koncertní turné.
Source: http://cs.wikipedia.org