Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová, rozená Heroldová (17. června 1935 – 22. května 2021), byla česká novinářka, historička a socioložka. Založila gender studies v České republice a byla známá svou politickou angažovaností a účastí v Chartě 77.

Narodila se v Praze do rodiny lékaře a učitelky. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovala historii a filosofii, kterou absolvovala v roce 1958. Po krátkém působení na fakultě se v roce 1965 podílela na založení katedry sociologie, kde se věnovala problematice mládeže a studentského hnutí.

Po roce 1968 byla z fakulty propuštěna a pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice. I tam se věnovala výzkumu, ale neměla možnost publikovat. V 70. letech spolupracovala na distribuci zahraničních a exilových knih do Československa a publikovala pod různými jmény, především v zahraničí.

V normalizačních letech byla pronásledována a od května 1981 vězněna za pašování literatury, obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Proces byl zastaven až v prosinci 1989 na podnět Václava Havla. Spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu, kde Vilém Prečan shromažďoval exilovou a samizdatovou literaturu na zámku Schwarzenberg.

Po roce 1989 byla pozvána zpět na fakultu, kde iniciovala založení katedry sociální práce, kterou vedla do roku 2000. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies, které je spoluzakladatelem podobných center v celé České republice.

Byla členkou správních rad několika nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77-Konto Bariéry, Nadace VIA) a redakčních rad odborných časopisů.

Získala ocenění Žena Evropy (1995) a Medaili za zásluhy I. stupně (1999). V roce 2000 obdržela medaili Alice Masarykové za přínos sociální práci v České republice.

Přes svou disidentskou minulost se nestavěla o významné politické funkce a věnovala se přednášení a oblasti gender studies.

Měla dceru Lucii a syna Jana.