Sapfó

Sapfó byla významná řecká básnířka, jedna z mála, která se dochovala ze starověku, a klíčová postava řecké lyriky.

Narodila se na ostrově Lesbos v Egejském moři, v 7. století před n. l. důležitém kulturním centru. Dětství prožila v Mytiléne, hlavním městě ostrova, ačkoli některé zdroje uvádějí jako místo narození Eressos.

Otec Sapfó zemřel, když byla ještě dítě, a ona vyrůstala s matkou a třemi bratry. Provdala se za bohatého kupce Kerkila z Andru, s nímž měla dceru Kleis. Po manželově smrti zdědila značný majetek.

Její rodina byla silně proti tyranům, což vedlo k tomu, že Sapfó musela na čas odejít do exilu v Syrakusách kvůli jejich politickým aktivitám. Zde jí na počest vztyčili sochu. Po návratu na Lesbos založila školu pro dívky z urozených rodin, kde se učily poezii, hudbě, tanci a společenským pravidlům.

Současníci ji popisovali jako ženu s pronikavým pohledem, úsměvným výrazem a příjemným hlasem. Přesto ji podle tehdejších představ nepovažovali za krásnou. S jejími žákyněmi ji pojilo hluboké přátelství, láska a vášeň, které nacházely odraz v její tvorbě.

Sapfó si vážili a obdivovali její současníci, jako Plútarchos, Pindros a Solón. Platón ji nazval desátou múzou a Antipatros ji přirovnal k Homérovi ženského pohlaví. Podle Lukiána byla Sapfó pýchou Lesbu. Obdivovali ji i pozdější básníci, například Horatius, Ovidius, Cato, Petrarca, Boccaccio a Byron.

Sapfó zemřela kolem šedesáti let. Pozdější autoři, jak řečtí komedianti, tak římský básníci, spekulovali o její sebevraždě kvůli nešťastné lásce k pastýři Faonovi. Tyto příběhy o skoku do moře však nejsou podloženy historickými důkazy.