Saburo Sakai
1916 - 2000
japonská
not rated
My rating
Saburo Sakai patřil k nejznámějším japonským pilotům druhé světové války a proslavil se lety na palubním stíhači A6M Zero. Zúčastnil se 220 operačních letů a dosáhl 64 potvrzených sestřelů.
Narodil se v chudé vesnici Nishiyoka v prefektuře Saga. Sakaiova rodina sice patřila mezi nejchudší, ale pyšně si uchovávala samurajské tradice. V roce 1929 odešel Saburo studovat do Tokia, kde bydlel u strýce. Studium však nedokončil a po několika letech se s pocitem selhání vrátil domů. Během pobytu v Tokiu si sblížil s sestřenicí Hatsuyo, jejíž citový vztah mu později pomohl překonat těžké chvíle.
Po neúspěšném studiu se v roce 1933 přihlásil do císařského námořnictva. Po základním výcviku sloužil na bitevních křižnících Kirishima a Haruna. Po třech letech v námořnictvu se rozhodl pro kariéru v letectvu. Po několika pokusech byl přijat do letecké školy, kterou v září 1937 úspěšně zakončil jako nejlepší žák ročníku. Za své úsilí obdržel od císaře stříbrné hodinky, které mu předal princ Fushimi. Saburo Sakai se stal námořním pilotem 3. třídy a následně byl vycvičen jako stíhač. V září 1938 se dostal na bojiště v Číně, kde s 12. Kokutai dosáhl svého prvního sestřelu – Polikarpova I-16. Jeho velitel jej po souboji kritizoval za porušení základních pravidel. Druhým sestřelem v Číně byl bombardér SB-2, který sestřelil po dlouhém pronásledování.
Tento sestřel mu přinesl uznání a Saburo se vrátil do Japonska, kde působil jako instruktor. Tato práce ho však nenaplňovala a snažil se vrátit k bojové jednotce. Byl přeškolen na moderní stíhačku A6M2 Reisen a v červnu povýšen na poddůstojníka 1. třídy. Dne 11. srpna 1941 dosáhl dalšího vítězství, když sestřelil dvouplošník Polikarpov I-15. V říjnu 1941 byl převelen na Formosu k nově vzniklé jednotce Tainan Kokutai, kde dosáhl největšího počtu sestřelů. Jeho úspěšná šňůra začala 8. prosince 1941 sestřelením stíhačky Curtiss P-40 Tomahawk na Filipínách. Po čtyřech měsících dosáhl devatenáctého vítězství (Bell P-39 Airacobra) a 16. června 1942, po dosažení čtyř sestřelů během jednoho dne, se jeho skóre vyšplhalo na 43. Tainan Kokutai operovala z letiště Lee na Nové Guineji a v té době dosahovala značných úspěchů. Saburo ve svých pamětech popisuje, jak Japonci sice vítězili, ale doplňování ztrát bylo obtížné, zatímco spojenci ztráty rychle nahrazovali modernějšími letouny a piloti se učili nové taktiky.
Dne 8. srpna 1942 se Saburo ocitl v kritické situaci. Během operací nad Guadalcanalem sestřelil F4F-3 Wildcat a podílel se na sestřelu SBD Dauntlesse, ale krátce poté byl těžce zraněn při útoku Avengerů. S poškozeným Zerem a vážným poraněním hlavy se vrátil do Rabaulu. Zranění bylo tak vážné, že přišel o pravé oko a byl přeřazen k administrativní práci. Neustále se však snažil vrátit k létání. Během pobytu v nemocnici v Sasebu byl povýšen na praporčíka.
V lednu 1943 se mu podařilo vrátit k 251. Kokutai (bývalá Tainan Kokutai), ale nemohl létat. Jednotka byla v Japonsku na doplnění a připravovala se k návratu do Rabaulu. Saburo byl převelen na základnu v Omuře, kde působil jako instruktor. Jeho žádosti o přeložení byly konečně vyslyšeny a v dubnu 1944 byl převelen k Yokosuka Kokutai. Dne 22. června konečně odletěl na Iwo-Jimu, kde o dva dny později sestřelil dva F6F-3 Hellcaty. I přes ztrátu zraku na jedno oko dokázal využít manévrovatelnosti svého Zera a uniknout palbě Hellcatů. Při doprovodu pilotů kamikaze sestřelil ještě jeden Hellcat. Poté byl se zdravotními potížemi letecky evakuován do Japonska. V srpnu 1944 byl povýšen do hodnosti podporučíka a stal se zkušebním letcem.
Podporučík Saburo Sakai působil také v elitní 343. Kokutai, kde však nelétal bojově, ale jako důstojník pro výcvik. V únoru 1945 se oženil se svou sestřenicí Hatsuyo. V červnu se vrátil k Yokosuka Kokutai a 1. srpna byl povýšen do hodnosti poručík. Poslední bojový let uskutečnil tajně 17. srpna 1945, dva dny po ukončení bojů, kdy s dalšími piloty zaútočil na bombardér B-32 Dominator. Letoun byl poškozen a odletěl mírným střemhlavým letem. Saburo si nepamatoval, zda útočil v Reisenu nebo Shidenu. Popíral příběh o sestřelu B-29 v noci ze čtrnáctého na patnáctého srpna.
Po válce byl propuštěn ze služeb námořnictva a přišel o penzi. Musel se živit jako kuli a nakonec si koupil tiskárnu, kterou provozoval až do své smrti v roce 2000. Jeho paměti byly vydány jako kniha „Samurai“ (u nás poprvé vyšla v časopise L+K v letech 1967-68 pod názvem "Zera nad Pacifikem"). Vzpomínal na své padlé přátele a spolubojovníky a knihu doporučuje všem.
Narodil se v chudé vesnici Nishiyoka v prefektuře Saga. Sakaiova rodina sice patřila mezi nejchudší, ale pyšně si uchovávala samurajské tradice. V roce 1929 odešel Saburo studovat do Tokia, kde bydlel u strýce. Studium však nedokončil a po několika letech se s pocitem selhání vrátil domů. Během pobytu v Tokiu si sblížil s sestřenicí Hatsuyo, jejíž citový vztah mu později pomohl překonat těžké chvíle.
Po neúspěšném studiu se v roce 1933 přihlásil do císařského námořnictva. Po základním výcviku sloužil na bitevních křižnících Kirishima a Haruna. Po třech letech v námořnictvu se rozhodl pro kariéru v letectvu. Po několika pokusech byl přijat do letecké školy, kterou v září 1937 úspěšně zakončil jako nejlepší žák ročníku. Za své úsilí obdržel od císaře stříbrné hodinky, které mu předal princ Fushimi. Saburo Sakai se stal námořním pilotem 3. třídy a následně byl vycvičen jako stíhač. V září 1938 se dostal na bojiště v Číně, kde s 12. Kokutai dosáhl svého prvního sestřelu – Polikarpova I-16. Jeho velitel jej po souboji kritizoval za porušení základních pravidel. Druhým sestřelem v Číně byl bombardér SB-2, který sestřelil po dlouhém pronásledování.
Tento sestřel mu přinesl uznání a Saburo se vrátil do Japonska, kde působil jako instruktor. Tato práce ho však nenaplňovala a snažil se vrátit k bojové jednotce. Byl přeškolen na moderní stíhačku A6M2 Reisen a v červnu povýšen na poddůstojníka 1. třídy. Dne 11. srpna 1941 dosáhl dalšího vítězství, když sestřelil dvouplošník Polikarpov I-15. V říjnu 1941 byl převelen na Formosu k nově vzniklé jednotce Tainan Kokutai, kde dosáhl největšího počtu sestřelů. Jeho úspěšná šňůra začala 8. prosince 1941 sestřelením stíhačky Curtiss P-40 Tomahawk na Filipínách. Po čtyřech měsících dosáhl devatenáctého vítězství (Bell P-39 Airacobra) a 16. června 1942, po dosažení čtyř sestřelů během jednoho dne, se jeho skóre vyšplhalo na 43. Tainan Kokutai operovala z letiště Lee na Nové Guineji a v té době dosahovala značných úspěchů. Saburo ve svých pamětech popisuje, jak Japonci sice vítězili, ale doplňování ztrát bylo obtížné, zatímco spojenci ztráty rychle nahrazovali modernějšími letouny a piloti se učili nové taktiky.
Dne 8. srpna 1942 se Saburo ocitl v kritické situaci. Během operací nad Guadalcanalem sestřelil F4F-3 Wildcat a podílel se na sestřelu SBD Dauntlesse, ale krátce poté byl těžce zraněn při útoku Avengerů. S poškozeným Zerem a vážným poraněním hlavy se vrátil do Rabaulu. Zranění bylo tak vážné, že přišel o pravé oko a byl přeřazen k administrativní práci. Neustále se však snažil vrátit k létání. Během pobytu v nemocnici v Sasebu byl povýšen na praporčíka.
V lednu 1943 se mu podařilo vrátit k 251. Kokutai (bývalá Tainan Kokutai), ale nemohl létat. Jednotka byla v Japonsku na doplnění a připravovala se k návratu do Rabaulu. Saburo byl převelen na základnu v Omuře, kde působil jako instruktor. Jeho žádosti o přeložení byly konečně vyslyšeny a v dubnu 1944 byl převelen k Yokosuka Kokutai. Dne 22. června konečně odletěl na Iwo-Jimu, kde o dva dny později sestřelil dva F6F-3 Hellcaty. I přes ztrátu zraku na jedno oko dokázal využít manévrovatelnosti svého Zera a uniknout palbě Hellcatů. Při doprovodu pilotů kamikaze sestřelil ještě jeden Hellcat. Poté byl se zdravotními potížemi letecky evakuován do Japonska. V srpnu 1944 byl povýšen do hodnosti podporučíka a stal se zkušebním letcem.
Podporučík Saburo Sakai působil také v elitní 343. Kokutai, kde však nelétal bojově, ale jako důstojník pro výcvik. V únoru 1945 se oženil se svou sestřenicí Hatsuyo. V červnu se vrátil k Yokosuka Kokutai a 1. srpna byl povýšen do hodnosti poručík. Poslední bojový let uskutečnil tajně 17. srpna 1945, dva dny po ukončení bojů, kdy s dalšími piloty zaútočil na bombardér B-32 Dominator. Letoun byl poškozen a odletěl mírným střemhlavým letem. Saburo si nepamatoval, zda útočil v Reisenu nebo Shidenu. Popíral příběh o sestřelu B-29 v noci ze čtrnáctého na patnáctého srpna.
Po válce byl propuštěn ze služeb námořnictva a přišel o penzi. Musel se živit jako kuli a nakonec si koupil tiskárnu, kterou provozoval až do své smrti v roce 2000. Jeho paměti byly vydány jako kniha „Samurai“ (u nás poprvé vyšla v časopise L+K v letech 1967-68 pod názvem "Zera nad Pacifikem"). Vzpomínal na své padlé přátele a spolubojovníky a knihu doporučuje všem.
Source: http://www.valka.cz