not rated
My rating
Karel Sabina, český radikální demokrat, publicista, spisovatel a literární kritik, se narodil 29. prosince 1813 jako nemanželský syn dcery ředitele cukrovaru. O svém otci prohlašoval, že je polský šlechtic, ale dětství prožil v chudobě s rodinou zedníka a pradleny.
Vystudoval staroměstské gymnázium a dva roky filozofie, poté začal studovat práva, která však nedokončil a začal se živit psaním. Krátce působil v redakci novin Der Adler. Proslul výbornou pamětí, plynulým projevem a schopností snadno psát články, eseje, verše i prózu. Vedle psaní se věnoval i literární kritice.
Blízkým přítelem Sabiny byl Karel Hynek Mácha, jehož přínos pro českou literaturu dokázal pochopit a vysvětlit. Sabina patřil k předním představitelům radikální demokracie, přednášel na politických shromážděních a stal se mluvčím tohoto směru v české politice. Před rokem 1848 založili demokraté tajný spolek Repeal.
Na jaře 1848 převzal po Havlíčkovi vedení Pražských novin a Včely, v roce 1849 novin Lípy slovanské. V květnu téhož roku byly odhaleny jeho přípravy na povstání českých radikálů, což vedlo k jeho zatčení. V únoru 1853 byl odsouzen k trestu smrti, který byl později zmírněn na 18 let vězení v Olomouci. V květnu 1857 byl propuštěn na základě amnestie.
Po návratu z vězení se potýkal s atmosférou Bachova absolutismu a žil v chudobě. Oživení českého politického života v 60. letech v něm vzbudilo naději a začal vydávat množství povídek a románů. Některé z nich však byly kritizovány pro svou povrchnost a snahu o rychlý úspěch a nebyly považovány za významné literární dílo. Ani jeho dramatická tvorba nebyla příliš kvalitní, s výjimkou několika zdařilých libret.
Sabina dále přispíval do novin a časopisů, přednášel v dělnických a občanských spolcích a vystupoval na táborových shromážděních. Jeho veřejná činnost skončila v létě 1872, kdy tajně předal zprávu pražské policii. Byl veřejně označen za vlasteneckého zrádce a jeho jméno bylo staženo z českých knihkupectví, na plakátech Prodané nevěsty nahrazeno monogramem. Sabina se hájil tím, že ho k tomuto kroku dohnala bída a že byl nucen za pravidelný plat poskytovat informace o událostech v české politice a o lidech, kteří mu byli blízcí. Přesto pokračoval v literární činnosti, ale pod pseudonymy.
Karel Sabina zemřel 7. listopadu 1877 v Praze ve velké chudobě.
Vystudoval staroměstské gymnázium a dva roky filozofie, poté začal studovat práva, která však nedokončil a začal se živit psaním. Krátce působil v redakci novin Der Adler. Proslul výbornou pamětí, plynulým projevem a schopností snadno psát články, eseje, verše i prózu. Vedle psaní se věnoval i literární kritice.
Blízkým přítelem Sabiny byl Karel Hynek Mácha, jehož přínos pro českou literaturu dokázal pochopit a vysvětlit. Sabina patřil k předním představitelům radikální demokracie, přednášel na politických shromážděních a stal se mluvčím tohoto směru v české politice. Před rokem 1848 založili demokraté tajný spolek Repeal.
Na jaře 1848 převzal po Havlíčkovi vedení Pražských novin a Včely, v roce 1849 novin Lípy slovanské. V květnu téhož roku byly odhaleny jeho přípravy na povstání českých radikálů, což vedlo k jeho zatčení. V únoru 1853 byl odsouzen k trestu smrti, který byl později zmírněn na 18 let vězení v Olomouci. V květnu 1857 byl propuštěn na základě amnestie.
Po návratu z vězení se potýkal s atmosférou Bachova absolutismu a žil v chudobě. Oživení českého politického života v 60. letech v něm vzbudilo naději a začal vydávat množství povídek a románů. Některé z nich však byly kritizovány pro svou povrchnost a snahu o rychlý úspěch a nebyly považovány za významné literární dílo. Ani jeho dramatická tvorba nebyla příliš kvalitní, s výjimkou několika zdařilých libret.
Sabina dále přispíval do novin a časopisů, přednášel v dělnických a občanských spolcích a vystupoval na táborových shromážděních. Jeho veřejná činnost skončila v létě 1872, kdy tajně předal zprávu pražské policii. Byl veřejně označen za vlasteneckého zrádce a jeho jméno bylo staženo z českých knihkupectví, na plakátech Prodané nevěsty nahrazeno monogramem. Sabina se hájil tím, že ho k tomuto kroku dohnala bída a že byl nucen za pravidelný plat poskytovat informace o událostech v české politice a o lidech, kteří mu byli blízcí. Přesto pokračoval v literární činnosti, ale pod pseudonymy.
Karel Sabina zemřel 7. listopadu 1877 v Praze ve velké chudobě.
Source: spisovatele.cz